Katecheze Lva XIV.: Nebojme se volat k Bohu, jako Ježíš na kříži

Ježíšově smrti na kříži věnoval papež Lev XIV. svou katechezi při generální audienci na náměstí sv. Petra. Ježíš nás učí, abychom se nebáli křičet, pokud je to upřímné, pokorné a směřujeme tím k Otci – řekl Svatý otec. Připomněl, že Ježíš nezemřel v tichosti, ale při umírání hlasitě volal. Papež se zamýšlel nad významem posledního Spasitelova výkřiku.

Ježíšova poslední slova na kříži, jeho výkřik v sobě obsahuje vše: utrpení, opuštěnost, víru, dar sebe sama. „Ježíšův výkřik,“ řekl Svatý otec, „předchází otázka, jedna z nejbolestivějších, jakou lze vyslovit: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘. Je to první verš 22. žalmu, ale z Ježíšových úst nabývá výjimečného významu. Syn, který vždy žil v nejtěsnější jednotě s Otcem, nyní zažívá ticho, nepřítomnost, propast. Nejde o krizi víry, ale o poslední fázi lásky, která se odevzdává až do konce. Ježíšův výkřik není zoufalstvím, ale upřímností, pravdou dovedenou až na hranici možností, důvěrou, která přetrvává i tehdy, když vše mlčí.

Lev XIV. také poukázal na okolnosti, které doprovázely Ježíšovu smrt: nebe se zatmělo a opona chrámu se roztrhla. „Jako by samo stvoření mělo účast na této bolesti a zároveň zjevovalo něco nového: Bůh již nepřebývá za oponou, jeho tvář je nyní plně viditelná v Ukřižovaném. Právě tam, v tomto umučeném člověku, se zjevuje největší láska. Právě v něm můžeme rozpoznat Boha, který nezůstává daleko, ale proniká až do hloubi naší bolesti.“

Svatý otec poznamenal, že to pochopil setník, pohan, který stál pod křížem. Ježíšův výkřik se dotkl jeho srdce. „Někdy to, co nedokážeme vyjádřit slovy, vyjadřujeme hlasem,” připomněl Lev XIV. Takto může být i výkřik nejzazší formou modlitby, když nám chybí slova, stává se duchovním gestem. Papež zdůraznil, že umírající Spasitel nekřičel proti Otci, ale k Němu. Byl přesvědčen, že i v tichu je Otec přítomen.

Na závěr dnešní katecheze Lev XIV. povzbudil, abychom se učili od umírajícího Ježíše. „Naučme se výkřiku naděje, až přijde hodina poslední zkoušky,“ radil papež. “Ne proto, abychom zraňovali, ale abychom se odevzdali. Ne proto, abychom křičeli proti někomu, ale abychom otevřeli své srdce. Pokud bude náš výkřik upřímný, může se stát prahem nového světla, nového zrození. Stejně jako tomu bylo u Ježíše: když se zdálo, že je vše skončeno, ve skutečnosti začínala spása. Trpící hlas našeho lidství, spojený s hlasem Kristovým, se může stát zdrojem naděje pro nás i pro ty, kteří jsou vedle nás, pokud je vyjadřován s důvěrou a svobodou Božích dětí.“

Zdroj: vatican.va