Papež Lev XIV. při modlitbě Anděl Páně v neděli 9. března připomněl nizozemskou židovskou spisovatelku Etty Hillesum, která byla během druhé světové války zavražděna v koncentračním táboře Auschwitz. Její duchovní deníky, psané v době nacistického pronásledování, byly inspirací pro věřící i myslitele různých náboženských tradic.
Etty Hillesum se narodila 15. ledna 1914 v nizozemském Middelburgu v kulturně založené židovské rodině. Studovala právo a slovanské jazyky, širší známost však získala až po své smrti díky deníkům, které začala psát v roce 1941 na doporučení svého terapeuta, psychologa Julia Spiera. V zápiscích z let 1941–1943 zachytila nejen zhoršující se situaci Židů v okupovaném Nizozemsku, ale také vlastní hlubokou duchovní proměnu. „Je ve mně velmi hluboká studna. A v ní je Bůh,“ napsala v jednom ze známých míst svého deníku.
Když se pronásledování Židů stupňovalo, odmítla možnost skrývat se nebo odejít ze země. Rozhodla se zůstat se svou komunitou a pomáhat lidem deportovaným do tranzitního tábora Westerbork, kde působila jako dobrovolnice.
V září 1943 byla spolu se svou rodinou deportována do koncentračního tábora Auschwitz. Bylo jí 29 let. Zemřela tam 30. listopadu téhož roku. Krátce před odjezdem hodila z transportního vlaku pohlednici, na níž stálo: „Opustili jsme tábor zpívajíce.“
Její deníky byly po válce vydány a postupně si získaly pozornost filosofů, teologů i badatelů zabývajících se spiritualitou. V roce 2013 o ní během generální audience hovořil papež Benedikt XVI., který poukázal na to, že i uprostřed tragédie holokaustu může člověk objevit hluboký vztah k Bohu.
Zdroj: Aciprensa