Kateřina Sienská patří k největším světicím středověku a zároveň k nejvýznamnějším ženám v dějinách Církve. Právem ji dnes oslavujeme jako učitelku Církve a patronku Evropy.
Narodila se 23. března 1347 v italské Sieně jako předposlední z 24 dětí barvíře Jakuba Benincasa a jeho ženy Lapy. Už v dětství zakusila první mystická zjevení a zasvětila svůj život Kristu. Když jí matka chtěla v dospívání najít ženicha, Kateřina se raději sama zohavila, aby si uchovala zaslíbení Bohu. I přes tvrdé zacházení si v modlitbě uchovávala vnitřní pokoj a statečně usilovala o vstup do třetího řádu dominikánů.
Ve svých šestnácti letech se stala terciářkou, tzv. mantelátkou, a zasvětila se službě nemocným a chudým. Žila asketicky, téměř se zcela vzdala jídla a spánku, byla obdařena viděními a stigmaty.
Kateřina nejen pečovala o trpící, ale také se stala duchovní rádkyní mocných. Přes svou negramotnost dokázala diktovat několik dopisů najednou. Papeže Řehoře XI. přesvědčila k návratu z Avignonu do Říma a vyjednávala smíření mezi papežem a rozvrácenými městy.
V díle „Dialog“, jež vzniklo formou diktátu, rozvíjí Kateřina hlubokou teologii Boží lásky, milosrdenství a duchovního sjednocení s Nejsvětější Trojicí. Její spisy svědčí o mimořádné moudrosti a vroucím vztahu k Církvi.
Kateřinin život skončil už ve věku 33 let v roce 1380. Pohřbena byla v Římě v bazilice Santa Maria sopra Minerva a její hrob se stal místem mnoha zázraků. Svatořečena byla v roce 1461, později se stala patronkou Itálie a Říma, a v roce 1970 jí papež Pavel VI. udělil titul učitelky církve – jako první ženě v dějinách. Jan Pavel II. ji v roce 1999 jmenoval i spolupatronkou Evropy.
Zdroj: Catholica