Katolická psychoterapeutka: „Bůh je pravým zdrojem naší sebeúcty“

Sheila Morataya, katolická spisovatelka a psychoterapeutka, vysvětluje rozdíl mezi pojmy jako „sebeláska“ a správná láska k sobě samému, které se často zaměňují, a potvrzuje, že „Bůh je pravým zdrojem sebeúcty“.

V rozhovoru, který odvysílala Holydemia (e-learningová katolická platforma), Morataya zdůrazňuje, že člověk potřebuje být milován, aby mohl milovat sám sebe. Pocit, že se na nás někdo dívá s láskou, nám umožňuje uvědomit si naši důstojnost.

Dále řekla, že „existuje vztah mezi naším postojem k sobě samému a kvalitou naší lásky k druhým. Abychom mohli žít v míru s lidmi kolem nás, musíme nejprve žít v míru sami se sebou“.

„Nic nás neodděluje od ostatních lidí více než nespokojenost se sebou samým. Ze zkušenosti je známo, že největšími kritiky jsou ti, kteří si vypěstovali nepřátelský postoj  sami k sobě“.

„Není snadné snášet druhé ve chvílích, kdy člověk nemůže snést sám sebe. Nic nám nepomůže vážit si sebe sama tolik jako prožívání bezpodmínečné lásky, která přichází z náruče a pohledu maminky a tatínka,“ dodala.

Sheila Morataya naznačila, že sebeúcta je psychologický pojem, takže se prožívá jako pocit: cítím, že za něco stojím, cítím, že se mám rád, cítím, že jsem důležitý. Na druhou stranu zdůraznila, že pocit důstojnosti patří též do duchovní sféry. Existuje někdo mnohem větší než já, kdo mě miloval a stvořil. Člověk nemusí ničeho dosáhnout ani se stát úspěšným. Je v klidu a míru takový, jaký je, protože ví, že je milován Bohem. To je to, co nás činí důstojnými.

„V tomto smyslu je Bůh skutečným zdrojem sebeúcty. To nás vede k tomu, abychom si vytvořili a uměli používat termín pokorná sebeúcta, protože pokora potřebuje důstojnost,“ zdůraznila.

Psychoterapeutka tvrdí, že správná sebeláska je zakořeněna v hlubokém přesvědčení, že jsme milované Boží dítě. To jsem já a ne někdo jiný. Mám tyto fyzické, intelektuální a duchovní vlastnosti. Je úžasné být sám sebou. Mám se rád takový, jaký jsem.

Na druhou stranu varuje, že „sebeláska může dát prostor urážlivosti a mrzutosti. Vzdorujete proti tomu, co si myslíte, že vám bylo provedeno. Taková sebeláska je pyšná a egoistická.“

Zdroj: Aciprensa, španělská sekce