Komise kardinála Petrocchiho zamítla jáhenství žen, i když rozhodnutí není definitivní

Studijní komise pro přezkoumání otázky možnosti diakonátu žen vedená kardinálem Giuseppem Petrocchim zveřejnila zprávu, podle níž není možné přijmout ženy k jáhenství chápanému jako první stupeň svátosti svěcení. Současně ale zdůrazňuje, že v této chvíli nelze vydat definitivní závěr, jaký církev učinila v případě kněžského svěcení. Komise naopak doporučuje vytváření nových pastoračních služeb podporujících spolupráci mužů a žen.

„Současný stav historického a teologického bádání, posuzovaný v souvislostech, vylučuje možnost dovolit ženám přístup k jáhenskému svěcení, chápanému jako součást svátosti svěcení. Ve světle Písma, Tradice a Magisteria je toto hodnocení pevné, i když zatím neumožňuje vyslovit definitivní soud, jako v případě kněžského svěcení.“ K tomuto závěru dospěla druhá komise vedená kardinálem Giuseppem Petrocchim, emeritním arcibiskupem Aquily, kterou papež František pověřil studiem možnosti svěcení žen na jáhenky. Komise svou práci uzavřela letos v únoru. Tyto závěry se mimo jiné nacházejí v sedmistránkové zprávě, kterou kardinál 18. září předal papeži Lvu XIV., jenž nyní rozhodl o jejím zveřejnění.

V první fázi (2021) komise uvedla, že církev v různých dobách, na různých místech a v různých formách vztahovala  titul jáhen/jáhenka na ženy, avšak jeho význam nebyl jednoznačný“. Teologická diskuse v témže roce jednomyslně konstatovala, že „systematické prohlubování tématu diakonátu v rámci teologie svátosti svěcení vyvolává otázky ohledně slučitelnosti jáhenského svěcení žen s katolickou naukou o služebném kněžství“. Stejně jednomyslně komise doporučila vznik nových forem pastoračních služeb, které „by mohly přispět k větší spolupráci mezi muži a ženami“.

Ve druhé pracovní fázi (červenec 2022) komise poměrem 7 : 1 schválila formulaci uvedenou v úvodu, která vylučuje přijetí žen k jáhenství jako stupni svěcení, avšak zároveň nevyhlašuje konečné rozhodnutí.

Na posledním zasedání (únor 2025), kterého se na doporučení synody mohli účastnit také externí zájemci, komise vyhodnotila obdržené podněty. „Ačkoli byla vyhlášena možnost zaslat své příspěvky, pouze dvacet dva jednotlivců či skupin své podklady skutečně předložilo, a pocházely jen z několika zemí. Proto, byť je materiál místy podnětný a dobře argumentovaný, nelze jej považovat za hlas synody, natož celé církve.“

Zpráva shrnuje hlavní argumenty zastánců i odpůrců jáhenského svěcení žen. Zastánci upozorňují, že vyhrazení svěcení mužům může působit v rozporu s biblickým učením o rovnosti muže a ženy a jejich stejné důstojnosti i s apoštolským výrokem, že „už není Žid ani Řek, otrok ani svobodný, muž ani žena, protože vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Gal 3,28). Poukazují také na společenský vývoj, který předpokládá rovný přístup obou pohlaví k vedoucím funkcím.

Oponenti naopak tvrdí, že „mužství Krista – a tedy i mužství nositelů svěcení – není náhodné, ale náleží k podstatě této svátostné identity, která uchovává Boží řád spásy v Kristu. Její změna by neznamenala jen úpravu služby, ale narušení snubního významu spásy.“ Tato formulace byla předložena k hlasování: 5 členů bylo pro její zachování, 5 hlasovalo pro vypuštění.

Poměrem 9 : 1 komise schválila doporučení rozšířit „přístup žen k pastoračním službám ustanoveným pro život společenství (...), čímž by se zajistilo také odpovídající církevní uznání diakonátu pokřtěných, zejména žen. Takové uznání bude prorockým znamením zvláště tam, kde ženy stále trpí diskriminací na základě pohlaví.“

V závěru kardinál Petrocchi zdůrazňuje, že probíhá „intenzivní dialog mezi oběma teologickými směry“. Jedna strana tvrdí, že jáhenské svěcení je určeno primárně ke službě, nikoli ke kněžství – což by teoreticky mohlo otevřít cestu k jáhenskému svěcení žen. Druhá zdůrazňuje „jednotu svátosti svěcení a snubní význam všech tří stupňů kněžství“, a proto možnost svěcení žen odmítá. Dodává, že přijetí žen k prvnímu stupni svěcení by bylo obtížné sladit s jejich vyloučením z dalších stupňů.

Proto je podle kardinála nutné, aby studium pokračovalo „přísným a širokým kritickým zkoumáním samotného jáhenství – jeho svátostné identity a poslání v církvi“. Je třeba také upřesnit strukturální a pastorační aspekty, které dosud nejsou zcela definované. V některých částech světa je totiž jáhenská služba „téměř neznámá“, jinde se zase „se často překrývá s úkoly laiků či ministrantů při liturgii“.