Kopie Pražského Jezulátka míří do Irska

Sošku Pražského Jezulátka v pondělí 31. srpna za účasti primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody slavnostně požehnal pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Soška poputuje do irského hrabství Kerry jako symbol přátelství mezi Prahou a Irskem.

Fotogalerie

6

Požehnaná kopie sošky Pražského Jezulátka bude předána diecézi v irském hrabství Kerry. První veřejné představení sošky se uskuteční 8. září při tradiční poutní mši u mariánské studánky v Ballyheigue, které se každoročně účastní přibližně tisíc věřících z celého Irska.

Projekt vznikl ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Irsku a je součástí programu irského předsednictví v Radě Evropské unie, v jehož rámci bylo hrabství Kerry přiděleno České republice jako partnerský region pro prezentaci české kultury.

Jezulátko putuje do Irska v novém slavnostním oděvu, který zhotovila návrhářka Zuzana Kubíčková a který propojuje české a irské kulturní tradice. Zelený samet připomíná Irsko, motiv vinné révy odkazuje na tisíciletou tradici pražských vinic a lipový list na tradiční symbol českých zemí i součást heraldické výzdoby Prahy. Oděv doplňuje ručně vytvořená koruna a královské jablko z českého skla a bižuterie. Součástí oděvu je také křišťálové srdce inspirované symbolem, který ke svému podpisu připojoval Václav Havel.

Proslov arcibiskupa Stanislava Přibyla při žehnání kopie Jezulátka

Velká světice, svatá Terezie Veliká, měla podle tradice Jezulátko darovat Marii Manriquez de Lara. Ta ho potom předala své dceři Polyxeně z Lobkowicz a Polyxena ho darovala karmelitánům.

Ten, kdo ho nechal vyrobit, nám vlastně zprostředkovává poselství, že všichni jsme pod vládou dítěte. Dítěte, které později, když dospěje, říká: Jestli někdo nevejde do Božího království jako dítě, tak není Božího království hoden. A dětství není infantilita, ale jakási jednoduchost, přímočarost, průzračnost. V tom nejlepším slova smyslu nekomplikovanost, prostota a nezáludnost.

Myslím, že v dnešní společnosti, která má spoustu nebezpečných zatáček ve vztazích mezi lidmi a vůbec v životě, je ten život těžší a mnohé z nás unavuje, někoho i položí. Tak je dobré se podívat na sošku Jezulátka, která tím, že nám žehná, nad námi drží ochrannou ruku.

Jsem rád, že Jezulátko má Svatováclavskou korunu. Královská koruna českých králů je totiž vlastně relikviářem trnové koruny. A to nám připomíná, že být dítětem je krásné, ale k životu patří i utrpení a nějaká tíha. Žehnající Ježíšek se Svatováclavskou korunou nám ukazuje, že je ochoten s námi nést i naše těžké momenty.

Ani v Evropě není všechno krásné, růžové a přátelské, ale zažíváme také různé výzvy, jak se dneska říká. Pohled na Pražské Jezulátko nám může dodat naději, že v tom nejsme sami.

Tak a teď – Jezulátko žehná nám a já teď požehnám sošce Jezulátka. Není to požehnání předmětu, ale všem, kteří se s ním budou setkávat, aby jim Bůh prostřednictvím pouhého pohledu na nejlepší vývozní artikl Česka dodával naději, radost a odvahu k životu.