Lev XIV. apeluje na vysokou úroveň univerzitního vzdělání

Lev XIV. zahájil akademický rok na Lateránské univerzitě. V promluvě povzbuzoval, aby univerzita nerezignovala na solidní přípravu svých absolventů a vzepřela se tendenci dnešní doby, která ve své skepsi vůči užitečnosti vzdělání v reálném životě často vede k banalizaci, nepřesnosti nebo zkostnatělosti.

Lateránská univerzita patří mezi římské vysoké školy, které nesou přídomek „papežská“. Založil ji v roce 1773 papež Klement XIV. jako teologickou školu pro bohoslovce římské diecéze. V roce 1958 ji papež Jan XXIII. povýšil na univerzitu a dal jí jméno, pod kterým ji dnes známe.

Za burácejícího potlesku studentů a profesorů Lev XIV. dnes zahajoval již 253. akademický rok této školy, která je rovněž alma mater celé řady českých teologů.

Lev XIV. poukázal na zvláštní provázanost této univerzity s posláním Petrova nástupce, a je tedy privilegovaným místem, kde se učení všeobecné církve rozvíjí a uvádí kontextualizuje. Kromě čtyř fakult a dvou institutů, sídlících přímo na Lateránu, spadají pod tuto univerzitu také Papežský patristický institut Augustinianum vedený augustiniány; Papežská akademie Alfonsiana pro studia morální teologie, spravovaná redemptoristy, a Papežský institut Claretianum pro teologii zasvěceného života, který – jak jméno napovídá – vedou klaretini. K těmto institucím je třeba přidat 28 institutů, které jsou s univerzitou spojeny v dalších zemích Evropy, Asie a Ameriky.

Drazí přátelé, dnes naléhavě potřebujeme promýšlet víru, abychom ji mohli překládat do současných kulturních scénářů a výzev dneška, ale také abychom čelili riziku kulturní prázdnoty, která se v naší době stále více rozmáhá. Zejména teologická fakulta je povolána k reflexi nad pokladem víry a k tomu, aby v různých současných kontextech nechávala zaznít její krásu a věrohodnost, aby vyvstávala jako hluboce lidská nabídka, schopná proměňovat život jednotlivců i společnosti, vyvolat prorocké změny ve vztahu k dramatům a nouzím naší doby a povzbudit k hledání Boha.

Význam tradičních i nových studijních programů

Papež zmínil na prvním místě studium filosofie, které má být zaměřeno na hledání pravdy v otevřeném dialogu s kulturami, ale především se Zjevením. Jde o úkol důležitý rovněž vzhledem k rezignovanému postoji, který leckdy charakterizuje současné myšlení, stejně jako v kontextu nově se objevujících forem racionality spojených s transhumanismem a posthumanismem.

Pokud jde o právnické fakulty, kde se po staletí studuje obojí právo, tedy kanonické i občanské, papež vyzdvihl jejich roli ve srovnávání občanských právních systémů s právem katolické církve. Lev XIV. povzbudil zejména k důkladnému studiu správních procesy, které jsou pro církev naléhavou výzvou. Podpořil také další rozvoj nedávno založených studijních programů zaměřených na pokoj ve světě a integrální ekologii.

Vzájemnost a bratrství

Univerzita má mít oči a srdce upřené do budoucnosti, pokračoval papež, a zmínil několik dimenzí, která má mít na zřeteli.

„První z nich je tato: v centru vzdělávání musí být vzájemnost a bratrství. Dnes se bohužel slovo „osoba“ často používá jako synonymum pro jedince a přitažlivost individualismu jako klíče k úspěšnému životu má znepokojivé důsledky ve všech oblastech: zaměřujeme se na seberealizaci, podporujeme primát vlastního „ega“ a máme potíže spolupracovat, rostou předsudky a bariéry vůči ostatním, zejména vůči těm, kteří jsou odlišní, zaměňujeme zodpovědnou službu za osamělé vedení, což nakonec rozmnožuje nedorozumění a konflikty. Akademické vzdělání nám pomáhá vymanit se ze sebestřednosti a podporuje kulturu vzájemnosti, jinakosti a dialogu.

Papež povzbudil akademickou obec Lateránské univerzity, aby pěstovala bratrství a setkávání kultur. Jako instituce, kde jsou zastoupeni lidé z pěti kontinentů, jste „mikrokosmem všeobecné církve,“ dodal papež a vybídl přítomné, aby byli „prorockým znamením společenství a bratrství“.

Nerezignovat na vysokou odbornost

„Druhým rozměrem, na který bych chtěl upozornit, je vědeckost, kterou je třeba podporovat, bránit a rozvíjet. Akademická služba často není náležitě oceňována, a to i kvůli zakořeněným předsudkům, které bohužel panují i v církevní komunitě. Někdy se setkáváme s názorem, že výzkum a studium nejsou pro skutečný život užitečné, že v církvi je důležitější pastorační praxe než teologická, biblická nebo právní příprava. Hrozí zde nebezpečí, že podlehneme pokušení zjednodušovat složité otázky, abychom se vyhnuli námaze myšlení, s rizikem, že i v pastorační činnosti a jejím jazyce sklouzneme k banalitě, nepřesnosti nebo zkostnatělosti.“

Vědecký výzkum a úsilí vynaložené na studium jsou nezbytné, zdůraznil papež a vyzval studenty a učitele Lateránské univerzity, aby nerezignovali na vědecká kritéria a pokračovali v zaníceném hledání pravdy a v intenzivní konfrontaci s jinými vědami, ale také s realitou, s problémy a nesnázemi dnešní společnosti.

Nezištná oddanost pravdě a spravedlnosti

Jako třetí dimenzi uvedl Lev XIV. společné dobro. „Cílem vzdělávacího a akademického procesu musí být totiž vychovávat lidi, kteří v duchu nezištnosti a nadšení pro pravdu a spravedlnost mohou být staviteli nového, solidárního a bratrského světa. Univerzita může a musí šířit tuto kulturu a stát se znamením a výrazem tohoto nového světa a hledání společného dobra.“

Na závěr Lev XIV. vyzval akademickou obec Lateránské univerzity, aby hledala „nové možné prostory pro křesťanství zítřka“ a „s radostí pracovala na tom, aby všichni mohli objevit Krista a v Něm nalézt plnost, po níž touží“.