Lev XIV.: Biskupové přicházejí a odcházejí, Kristus zůstává

V době, kdy si mnoho hlasů osobuje právo vládnout nad svědomím věřících, je povinností biskupa předávat jasné učení – napsal Lev XIV. v listu u příležitosti 300. výročí svatořečení sv. Turibia z Mogroveja. Papež zdůrazňuje, že biskup nepředává své vlastní učení, nýbrž víru církve. Má střežit drahocenný poklad víry, prohlubovat jej a činit srozumitelným pro ty, kdo byli svěřeni do jeho péče.

Svatý Turibius byl arcibiskupem Limy na přelomu 16. a 17. století a je patronem latinskoamerických biskupů. U příležitosti 300. výročí jeho svatořečení, které připadá na tento rok, napsal papež biskupům latinskoamerických zemí zvláštní list. Zdůrazňuje v něm, že evangelizační důvěryhodnost sv. Turibia plyne ze skutečnosti, že sám dovolil, aby evangelium formovalo jeho život. Lev XIV. dodává, že tohoto světce dobře poznal během svého působení v Peru. Nyní ho staví za vzor ostatním latinskoamerickým biskupům. Vyzývá je, aby se zamysleli nad svým povoláním a rozjímali nad jednotlivými prvky liturgie uvedení biskupa do katedrály.

Lev XIV. zvláště apeluje na to, aby biskupové dbali na svůj vlastní duchovní růst a posvěcení. „Biskupové přicházejí a odcházejí,“ píše, „Kristus však zůstává (srov. Žid 13,8). Pastýři se mění, objevují se nové naléhavé potřeby a střídají se různé projekty, ale církev žije z Pána.“

Přítomnost Pána otevírá nečekané cesty – učte se adoraci

Papež zejména žádá, aby si za svou pastorační prioritu stanovili adoraci Nejsvětější svátosti. „Nabídněme našim věřícím čas a místo, aby mohli setrvávat před Ježíšem, a povzbuzujme je k dlouhému setrvávání v adoraci. „Jsem přesvědčen,“ píše Lev XIV., „že svatá přítomnost Pána, přijímaná a uctívaná s věrností, podporuje to, na co naše síly nestačí, a otevírá cesty, které žádné plánování nedokáže předvídat. Právě Jeho láska promění naše diecéze,“ ujišťuje Svatý otec.

Věrnost vyžaduje oběť

S odkazem na políbení kříže, gesto, které biskupové činí při vstupu do katedrály, papež vybízí pastýře církve v Latinské Americe, aby se často vraceli do „školy kříže“. „Opuštění stáda,“ varuje, „může začít dlouho před viditelným útěkem, když pohodlí, strach nebo vlastní zájmy převáží nad dobrem věřících. Žoldák počítá, o co může přijít; pastýř ví, že bude muset něco obětovat, aby zůstal věrný.“

Pán často promlouvá ústy těch, od nichž to neočekáváme

Na závěr rozsáhlého listu papež připomíná zjevení Panny Marie v Guadalupe, na úsvitu evangelizace Ameriky. Maria pověřila sv. Juana Diega, aby její poselství doručil biskupovi a aby právě biskup rozpoznal a přijal to, co mu Bůh sděluje prostřednictvím skromného posla.

„Je to výzva i pro nás, pastýře,“ píše Svatý otec, „buďme vnímaví k působení Boha, který se často zjevuje nepředvídatelným způsobem a používá ty, od nichž bychom to nejméně očekávali. Na přímluvu Panny Marie prosme o milost poznávat, sloužit a milovat místní církve, které nám byly svěřeny, abychom, až přijde hodina, kdy budeme Pánu skládat účty ze své služby, mohli uslyšet: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný […] pojď se radovat se svým pánem‘ (Mt 25,21)“.