V poledne o slavnosti Seslání Svatého Ducha vedl papež Lev XIV. letos naposledy modlitbu Regina caeli; od zítřka se s návratem k liturgickému mezidobí vrací církev k obvyklému Anděl Páně. Inspirací pro papežova slova byla právě osoba a osobnost Ducha Svatého.
S odkazem na evangelium dnešní liturgie (Jan 20,19–23) připomněl Lev XIV. že Duch je „Ten, který otevírá brány“, jako byla ta, za níž se ze strachu skrývali apoštolové (srv. v. 19). „I dnes se můžeme ptát,“ dodal papež, „jaké brány nám Duch Svatý otevírá.“ První takovou branou je přímo vstup k Bohu samému. Je to právě Duch Svatý, který nás uvádí do niterného Božího tajemství a „pomáhá nám udělat osobní zkušenost s Bohem […] a odhalovat znamení jeho přítomnosti v každodenním životě“.
Na druhém místě je to vchod do Večeřadla, které podle Svatého otce můžeme identifikovat s církví jak v apoštolských dobách, tak v dnešním světě. „Bez plamene Ducha zůstává církev zajatkyní strachu, vystrašená tváří v tvář výzvám dnešního světa, uzavřená sama do sebe a v důsledku neschopná vstoupit do dialogu s časy, které se mění,“ varoval Lev XIV. s odkazem na svého předchůdce Františka, který volal po „církvi, která žehná a povzbuzuje, církví s dveřmi otevřenými pro všechny“.
Třetí branou je pak brána našeho srdce, zamčená „odporem, egoismem, nedůvěrou a předsudky“, upozornil papež Lev s prosbou o modlitbu, aby Duch Svatý otevřel všechny dosud zavřené brány, a tak umožnil „vytvářet církev, v níž se každý cítí jako doma“.
Po modlitbě Regina caeli (Vesel se, nebes Královno) ještě Lev XIV. připomněl, že právě dnes se církev modlí zvláště za čínské křesťany, kteří 24. května ctí Matku Boží v Šešanu. Prosil o modlitbu za společenství církve v Číně s církví univerzální a neopomněl zmínit ani prosby za mír ve Svaté zemi, v Libanonu a na celém Blízkém východě.
zdroj: www.vatican.va