Kněžství není kariéra ani únik, ale dar života – připomíná Lev XIV. v dopise bohoslovcům z peruánského Trujilla. U příležitosti 400. výročí tamějšího semináře Svatý otec, který zde jako augustiniánský misionář přednášel, povzbudil kandidáty kněžství ke svobodě srdce, modlitbě a životu v pravdě.
První úkol semináře zůstává neměnný: být s Pánem, nechat se jím formovat, poznávat ho a milovat, abyste se mu mohli podobat, napsal papež a připomněl, že sám byl v Trujillu profesorem. Lev XIV. varoval před postojem, který kněžství považuje za cestu ke kariéře nebo únik před problémy. „Kněžství nelze redukovat na ‚vysvěcení‘, jako by to byl vnější cíl nebo snadné řešení osobních obtíží. Není to útěk ani útočiště, ani povýšení – ale úplný dar života,“ zdůraznil. Svatý otec dodal se svatým Augustinem, že „skutečně svobodný je ten, kdo není otrokem“
Svatý otec připomněl, že život v semináři je cestou vnitřní proměny, při níž Pán zkoumá srdce a očišťuje úmysly. „Církev potřebuje bohoslovce s čistým srdcem, kteří hledají Krista bez dvojakého smýšlení a nenechají se polapit do pasti sobectví nebo marnivosti,“ napsal Lev XIV. a poukázal na význam časté zpovědi, upřímného duchovního vedení a důvěry v nadřízené.
„Kdo se nemodlí, nezná Mistra; a kdo Ho nezná, nemůže Ho skutečně milovat ani se Mu podobat. (…) Nemůže mluvit o Bohu ten, kdo s Ním sám málo mluví,“ napsal papež.
Svatý otec zdůraznil, že modlitba a hledání pravdy jsou součástí téže cesty. „Zbožnost bez věrouky se stává křehkým sentimentem a věrouka bez modlitby je chladná a neplodná,“ poznamenal. Jak dále dodal Lev XIV., pouze tam, kde se rozum „otevírá zjevené pravdě a srdce hoří modlitbou“, je formace plodná.
Svatý otec poukázal na to, že pravé povolání se projevuje v duchovním otcovském postoji. „Skutečný otec nežije pro sebe, ale pro své děti: raduje se, když rostou, trpí, když se ztrácejí, čeká, když odcházejí. Neexistuje ani otcovství, ani kněžství na půl úvazku,“ zdůraznil papež. Na závěr Lev XIV. ujistil bohoslovce o svých modlitbách a povzbudil je, aby každý den formace prožívali jako dar. „Seminář je velkým a náročným darem, ale na této cestě nikdy nejste sami. Bůh, svatí a celá církev jdou s vámi.“