Lev XIV. k Liturgickému týdnu v Katánii: Liturgie je pramen víry

Sicilská Katánie hostí ve dnech 24.–27. srpna 76. Národní liturgický týden. Při této příležitosti zaslal státní sekretář kardinál Pietro Parolin jménem papeže Lva XIV. oficiální poselství předsedovi Centra pro liturgickou akci monsignorovi Claudiu Maniagovi.

Ústředním tématem zasedání je „Církev, která rodí. Liturgie a křesťanská iniciace“. Papež Lev XIV. proto ve svém poselství připomíná, že křesťanskou iniciaci nelze chápat pouze jako přípravu na přijetí svátostí, nýbrž jako prostředí, v němž společenství přivádí k víře a uvádí do velikonočního života, do společenství s Pánem a do církevního bratrství.

S odkazem na středeční katecheze věnované konstituci Druhého vatikánského koncilu Sacrosanctum concilium poselství zdůrazňuje, že obřady křesťanské liturgie nejsou „vnějším obalem“ svátostného tajemství, ale církevním zprostředkováním, skrze něž k člověku přichází Boží dar. Cílem je proto vychovávat Boží lid k vědomí, že všichni jsme živými údy Církve, která je „zároveň lidská i božská, viditelná, a přitom vybavená neviditelnými hodnotami, je horlivě činná i oddaná kontemplaci, je přítomna ve světě, a přece jím jen prochází“ (SC 2).

Správná výchova k liturgickému prožívání nevede pouze k plodnější účasti na samotném slavení, ale také k opravdovějšímu prožívání „koinónické dimenze“ naší církevní příslušnosti. Liturgie, slavená Církví a v Církvi jako jednání jediného Těla, totiž plní zásadní úlohu tím, že vychovává ke společenství (communio). Tento společenstevní rozměr se následně konkrétně projevuje jak v úctě k liturgickému řádu, tak v nerozlučném spojení slaveného tajemství s bratrskou láskou.

Liturgie slavená jako jednání jednoho těla vychovává ke společenství, což si žádá pěstování střízlivé vznešenosti liturgických gest a věrnost obřadům. Druhou zásadní dimenzí je pak neoddělitelné pouto spojující liturgii s bratrskou láskou.

Poselství v této souvislosti cituje slova papeže Františka z apoštolského listu Desiderio desideravi: „Slavnost, která neevangelizuje, není autentická, stejně jako není autentické hlásání, které nevede k setkání se Zmrtvýchvstalým při liturgické oslavě. A obojí je bez svědectví lásky jako znějící kov nebo zvučící činel.“

Významným pilířem liturgického života zůstává naslouchání Božímu slovu, které je věřícím předáváno skrze přednes posvátných textů a jejich výklad. Aby se však liturgie mohla v praxi stát tvořivým prostorem křesťanské iniciace, vyžaduje od všech odpovědných činitelů v pastoraci tři základní postoje: přijetí, mystagógii a svědectví života. Jedině tak může víra pramenící z eucharistického tajemství zasáhnout náš každodenní život a přinášet plody dobra, smíření a pokoje.

redakčně upraveno