Lev XIV.: Liturgie je živoucí skutečnost a jako taková prochází vývojem a změnami

Při dnešní generální audienci, konané ve svatopetrské bazilice, papež Lev XIV. pokračoval v tématu koncilního dokumentu o liturgii, konstituci Sacrosanctum concilium (SC). Tentokrát se věnoval otázce, proč koncilní otcové vlastně žádali, aby se Druhý vatikánský koncil zabýval liturgickou reformou.

Papež Lev se odkázal na svého předchůdce sv. Pavla VI. Citoval z jeho dopisu zaslaného během zasedání Koncilu milánské diecézi, jejímž arcibiskupem tehdy coby kardinál Montini byl: „Věřící nadále nemohou a nesmějí zůstat němými a pasivními. Jejich fyzická přítomnost je neslučitelná s duchovní absencí.“

Stejným směrem se pak ubírá liturgická konstituce: „Církev věnuje zvláštní péči tomu, aby věřící nebyli přítomni tomuto tajemství víry jako stranou stojící a němí diváci, ale aby mu pomocí obřadů a modliteb dobře rozuměli.“ (SC 48) A téhož dne, kdy byla slavnostně vyhlášena (tj. 4. prosince 1963), uzavřel Pavel VI. druhé zasedání koncilu slovy o liturgii coby „primárním zdroji oné božské výměny, při níž se s námi sdílí Boží život“.

Lev XIV. připomněl skutečnost, že liturgie coby „živá realita“ byla v průběhu staletí vždy předmětem vývoje a změn, kdy „učitelský úřad církve přizpůsoboval její formy podle požadavků různých etap dějin“. Proto také Druhý vatikánský koncil přikročil k revizi liturgických knih, aby „učinil dědictví tradice plodnějším“, jak o tom hovořila i encyklika Pia XII. Mediator Dei, rozlišující mezi prvky božskými, tedy neměnnými, a lidskými, které naopak „mohou procházet různými změnami (…) podle požadavků doby, věcí a duší“.

Papež Lev také poukázal na fakt, že se celková reforma liturgie s cílem, „aby se křesťanskému lidu jistěji dostávalo v posvátné liturgii mnoha milostí“ (SC 21), nezrodila „zčistajasna“, nýbrž navázala na soustavnou činnost církve, patrnou v díle papežů již od počátku 20. století, a postupovala cestou „živoucí tradice církve“. V této souvislosti také uvedl, že liturgie jako taková i její reforma není záležitostí soukromou, nýbrž celocírkevní, dílem církve, která je „svátostí jednoty“, „svatým lidem, sjednoceným a uspořádaným pod vedením biskupů“ (srv. SC 26).

Proto také má „liturgie zářit vznešenou jednoduchostí" (SC 34) a „zjevovat církev jako jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou“, uzavřel Lev XIV. svou katechezi. „Taková liturgie bude také základním prostředkem pro hlásání evangelia, nástrojem milosti, díky němuž se, jak učí Koncil, budeme moci naučit, jak přinášet sami sebe v obětní dar, a Kristovým prostřednictvím dorůstat k dokonalejší jednotě s Bohem i mezi sebou (srov. SC 48).“

V závěru generální audience papež pozdravil také mladé lidi, nemocné a novomanžele. Biřmovancům z diecéze Chiavari připomněl, že Duch Svatý „není pokladem, který je třeba skrývat, ale světlem, které máte každý den nechat zářit“. V souvislosti s liturgickými památkami svaté Moniky a svatého Augustina, které církev slaví 27. a 28. srpna, pak věřící povzbudil, aby je jejich příklad inspiroval k „upřímnému a vášnivému hledání pravdy evangelia“ a k radostnému svědectví o ní v každodenním životě.

zdroj: www.vatican.va