Lev XIV: Naučme se prosit. Jako Ježíš na kříži

„Nebojme se prosit, zvláště když se nám zdá, že si to nezasloužíme. Nestyďme se natáhnout ruku. Právě v tomto pokorném gestu se skrývá spása.“ Tak shrnul Lev XIV. dnešní katechezi o posledních slovech Ježíše na kříži podle evangelia sv. Jana: „Žízním” a „Dokonáno jest“. Ukazují, že na rozdíl od toho, co nám vštěpuje svět, nejsme soběstační, ale potřebujeme pomoc a spásu.

Pravidelná středeční generální audience papeže Lva XIV. probíhala na Svatopetrském náměstí. Zúčastnilo se jí mnoho poutníků, kteří přijeli do Říma již na nedělní kanonizaci Pier Giorgia Frassatiho a Carla Acutise. Svatý otec v katechezi pokračoval rozjímáním Ježíšovými pašijemi, jak jsou podány v Janově evangeliu. Zastavil se u posledních slov, vyřčených na kříži.

Ježíšova pokorná prosba o vodu nevyjadřuje pouze fyziologickou potřebu zmučeného těla, ale je především vyjádřením hluboké touhy po lásce. Je to tiché volání Boha, který chtěl mít podíl na všem, co tvoří naše lidství, řekl Svatý otec. Dodal, že tímto způsobem nám Ježíš ukazuje pravdu o nás samých. „Spása nespočívá v autonomii, ale v pokorném uznání vlastní potřebnosti a ve schopnosti svobodně ji vyjádřit,“ zdůraznil Lev XIV. a ujistil, že naše touhy – po lásce, smyslu, spravedlnosti – nejsou známkou porážky, ale pravdy. Lev XIV. poznamenal, že je to pravda jednoduchá, ale těžko přijatelná. „Žijeme v době, která odměňuje soběstačnost, výkonnost, úspěchy. Evangelium nám však ukazuje, že měřítkem našeho lidství není to, čeho můžeme dosáhnout, ale schopnost nechat se milovat a v případě potřeby si také nechat pomoci.“

Ježíš na kříži nám tedy ukazuje, že prosba neubírá nic naší důstojnosti, ale je osvobozující, zejména tehdy, kdy nás paralyzuje hřích. „Je to cesta, jak vyjít ze ukrývání se v hříchu,“ řekl Svatý otec, „abychom znovu vstoupili do prostoru společenství. Od samého počátku hřích plodil stud. Naproti tomu skutečné odpuštění vzniká, když jsme schopni pohlédnou zpříma na to, co potřebujeme, a přestaneme se bát odmítnutí.“

Týká se to zejména našeho vztahu s Bohem. Papež ujistil, že naše touhy nás od Boha neoddalují, ale naopak nás s ním stále více sjednocují. „Pokud máme odvahu je uznat, můžeme objevit, že i naše křehkost je mostem k nebi. Právě v prosbě – a nikoli ve vlastnění – se otevírá cesta svobody, protože přestáváme usilovat o soběstačnost. V bratrství, v jednoduchém životě, v umění prosit bez ostýchání a dávat bez kalkulace se skrývá radost, kterou svět nezná. Radost, která nás vrací k původní pravdě naší existence: jsme stvořeni, abychom dávali a přijímali lásku.“ V Kristově žízni můžeme rozpoznat celou naši žíznivost, řekl papež na závěr katecheze a povzbudil, abychom se naučili uznat svou potřebnost, nastavit dlaň, neboť v tomto pokorném gestu se skrývá záchrana.

Zdroj: vatican.va