Papež Lev XIV. při kanonizační mši: Největším rizikem je život promarnit mimo Boží plán

V neděli 7. září byli papežem Lvem XIV. kanonizováni dva mladí světci: Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis. Papež ve své promluvě poukázal na to, že jejich příklad připomíná biblického krále Šalomouna, který ve své mladosti prosil o dar moudrosti.

Fotogalerie

7

Svatopetrské náměstí a přilehlé ulice zaplnily tisícovky poutníků, kteří si nechtěli nechat ujít tuto historickou a dlouho očekávanou událost. Slavnostní bohoslužby s kanonizací se účastnila také rodina a přátelé nových světců, stejně tak i čelní představitelé italského politického, společenského i církevního života. 

Pier Giorgio Frassati, mladý Ital z počátku 20. století, nacházel Krista ve službě chudým a nemocným. Carlo Acutis, „Boží influencer“ z přelomu tisíciletí, žil eucharistií a připomínal, že: „Jediné, čeho se musíme bát, je hřích.“ Oba svým životem ukázali, že svatost není vzdálený ideál, ale cesta radosti, služby a důvěry v Boha.

V úvodu bohoslužby přečet prefekt Dikasteria pro blahoření a svatořečení kardinál Marcello Semeraro krátké životopisy nových svatých. Poté pronesl papež Lev XIV., který celé slavnostní bohoslužbě předsedal, oficiální formuli, čímž Pier Giorgia Frassatiho a Carla Acutise prohlásil za nové svaté katolické církve. Jednalo se o jeho první svatořečení od nástupu na papežský stolec. 

Ve své homilii Svatý otec hovořil o úryvku z dnešního evangelia, které nás vybízí k plnému následování Krista: „Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“ (Lk 14,27). Italský student a člen církevních společenství Pier Giorgio Frassati prožíval víru radostně a konkrétně – v modlitbě, přátelství i službě potřebným. Často ho bylo možné potkat v ulicích Turína s potravinami pro chudé. „Kolem chudých a nemocných vidím světlo, které my nemáme,“ říkával.

Carlo Acutis, mladík z přelomu tisíciletí, nacházel střed svého života v eucharistii. Denně se účastnil mše svaté a často chodil na adoraci. „Před sluncem se člověk opálí. Před eucharistií se stává svatým,“ připomínal svým vrstevníkům. Velký důraz kladl i na svátost smíření: „Jediné, čeho se musíme bát, je hřích.“

Oba nové světce spojovalo hluboké zakotvení v modlitbě, úcta k Panně Marii, láska k bližním a otevřenost k potřebám druhých. Ani nemoc a předčasná smrt je nepřipravily o naději. „Den mé smrti bude nejkrásnějším dnem mého života,“ řekl Frassati krátce před svým odchodem.

Papež Lev XIV shrnul jejich poselství mladým generacím slovy: „Neplýtvejme svým životem, ale nasměrujme jej vzhůru a udělejme z něj mistrovské dílo.“

V závěru bohoslužby Svatý otec všechny vyzval, aby oslavili nové svaté a poděkoval za tak hojnou účast.