Lev XIV.: Svátost smíření nás sjednocuje

Již pošestatřicáté pořádá Apoštolská penitenciárie kurz na téma Forum internum, jehož se účastní zvláště mladí kněží či kandidáti svěcení. Letošní motto zní „Církev povolaná být domem Milosrdenství“. K účastníkům kurzu, konaného ve dnech 9.–13. března, promluvil papež Lev XIV.

Pojem Forum internum, doslova „Vnitřní soudní dvůr“, označuje proces v lidském srdci, při němž je člověk „souzen“ vlastním svědomím před Boží tváří. Privilegovaným místem takového „soudu“ je bezpochyby svátost smíření, proto právě jejímu slavení věnoval papež ve svém projevu zvláštní pozornost s přáním, aby tato svátost „byla vždy hlouběji chápána, odpovídajícím způsobem slavena a v důsledku toho radostně a účinně prožívána mezi vším svatým Božím lidem“.

Papež Lev krátce rekapituloval historický vývoj svátosti smíření a v odvolání na sv. Augustina zdůraznil její charakter coby svátosti „obnovené jednoty“: „Kdo rozeznává vlastní hřích a odsuzuje ho, je už zajedno s Bohem. Bůh odsuzuje tvé hříchy, odsuzuješ-li je i ty, sjednocuješ se s Bohem.“ (sv. Augustin K Janovu evangeliu)

Svátost smíření obnovuje jednotu s Bohem

Svátost smíření „obnovuje jednotu s Bohem skrze odpuštění hříchů a vylití posvěcující milosti, což také vytváří vnitřní jednotu člověka i jednotu s církví – proto napomáhá rovněž pokoji a jednotě v celé rodině lidstva.“ Nabízela by se tedy otázka, pokračoval Lev XIV., „nakolik křesťané, kteří mají vážnou zodpovědnost za ozbrojené konflikty, mají dostatek pokory a odvahy k serióznímu zpytování svědomí a k vyznání viny“.

Jednota s Bohem a církví je „předpokladem vnitřní jednoty člověka, tolik žádoucí dnes, v dobách velké roztříštěnosti, v nichž je nám dáno žít – vnitřní jednoty, která odpovídá skutečné touze především mladých generací“, které si kladou zásadní, existenciální otázky, „na které jedině Kristus může odpovědět v plnosti“, dodal papež Lev. „Bůh se stal člověkem, aby nás spasil, a dělá to také tím, že odpovídá našemu vnitřnímu náboženskému smyslu, naší nepotlačitelné otázce po pravdě a lásce, abychom mohli přijmout Tajemství, v němž »žijeme, pohybujeme se a jsme« (Sk 17,28).“

Kněží, mějte na paměti svůj nejvyšší úkol

K mladým kněžím a kandidátům svěcení se papež obrátil těmito slovy: „Mějte vždycky živě na paměti svůj nejvyšší úkol, který vám sám Kristus skrze církev svěřuje: obnovovat jednotu lidských bytostí s Bohem prostřednictvím slavení svátosti smíření. Život kněze může být v plnosti realizován jen tehdy, slaví-li kněz věrně a vytrvale tuto svátost.“

Samotné téma kurzu „Církev povolaná být Domem milosrdenství“ je pochopitelné „jen v souvislosti s kérygmatem, kterým je v jádru sám Ježíš Kristus Zmrtvýchvstalý“. Církev jako „Dům milosrdenství“ všechny přijímá, protože „neustále přijímá svého Pána ve Slově, jemuž naslouchá a jež hlásá, a v milosti svátostí“. Právě ve svátosti smíření „se buduje samotná církev, která se obohacuje svatostí svých dětí, které konají pokání a přijímají odpuštění“. Kněží sami proto mají být prvními „mezi těmi, kdo se těší z dobrodiní Božího milosrdenství“, jehož se stávají služebníky. „Kdo odkládá zbroj pýchy a nechává se neustále obnovovat Božím odpuštěním, stává se zdrojem smíření v každodenním životě. Jen smířený člověk je schopen žít život odzbrojený a odzbrojující!“