Lev XIV. v Pompejích: Ve stopách sv. Bartola Longa a sv. Jana Pavla II.

Lev XIV. se dnes, 8. května, vydal na jednodenní cestu po Itálii, při níž navštíví Pompeje s poutním místem Panny Marie Růžencové a odpoledne Neapol. První výročí svého zvolení na Petrův stolec, které připadá na dnešek, tedy oslaví na cestách – ve znamení Matky Boží a ve stopách Jana Pavla II., který rovněž po prvním roce pontifikátu svěřil svou službu přímluvě Panny Marie Růžencové v Pompejích.

Když se řekne Pompeje, vybaví se nám antické město pod Vesuvem, které zaniklo při katastrofální erupci této sopky v roce 79 našeho letopočtu a dnes je jedním z nejznámějších archeologických parků. Lev XIV. však navštěvuje nové Pompeje, město vybudované o 1800 let později díky Bartolu Longovi, velkému ctiteli P. Marie a modlitby růžence.

První výročí pontifikátu ve stopách Jana Pavla II.

Lze také říci, že kráčí ve stopách Jana Pavla II., který v roce 1979 v kontextu prvního výročí na Petrově stolci toto poutní místo navštívil, aby děkoval Marii za svou dosavadní službu. Pronesl tehdy velmi osobně laděnou homilii, ve které zdůrazňoval, že nezáleží na tom, co je vidět navenek, ale na duchovním poslání, které na kolenou podporují zástupy věřících. „Prosím, aby se toto poslání církve v naší době naplnilo v celé své původní čistotě. A abych já mohl zůstat věrným a pokorným služebníkem tohoto poslání,“ řekl tehdy Jan Pavel II. Do Pompejské baziliky se vrátil ještě v roce 2003, aby se tam modlil „Růženec za mír ve světě“.

Bartolo Longo – konvertita, mariánský ctitel a zakladatel dělnického městečka

Vraťme se ještě k osobě dnes již svatořečeného Bartola Longa, který je nejen zakladatelem mariánské svatyně, ale také velkým vzorem sociálního apoštolátu. Sv. Bartolo se narodil v Latianu roku 1841. Během svých právnických studií v Neapoli propadl spiritismu a zcela opustil katolickou víru. Později se zásluhou jednoho ze svých profesorů a otce dominikána Alberta Radenteho k církvi vrátil a vstoupil do třetího řádu dominikánů. Své obrácení prožil jako naprostou změnu životního stylu a začal se věnovat charitě. Díky bl. Caterině Volpicelli poznal kontesu Mariannu Farnararo de Fusco, která v raném věku ovdověla a zůstala sama s pěti dětmi. Mladý advokát pomáhal ve správě jejího majetku a právě tehdy, při cestě pompejským údolím, ho přepadly pochybnosti o tom, zda jeho minulost není překážkou ke spáse. V poledne tehdy zaslechl uprostřed zvonění k modlitbě Anděl Páně hlas: „Budeš-li šířit růženec, budeš spasen!“

Bartolo vzal výzvu vážně. Nečekal na další znamení a začal vyučovat katechismus a evangelizovat mezi místními rolníky. Nejprve přestavěl malý farní kostel Nejsv. Spasitele, později na radu biskupa z Noly začal se stavbou nového chrámu, zasvěceného P. Marii Růžencové. Základní kámen svatyně byl položen 8. května roku 1876.

Bartolo Longo napsal a rozšířil modlitby zvané 15 sobot, přeložené do 22 jazyků a vydané v devítistech edicích. Velké popularity se dočkala také modlitba, kterou sepsal roku 1883 jako reakci na encykliku Lva XIII. Supremi apostolatus officio (1. září 1883), vyzývající k obnovení modlitby růžence.

Rok nato, tj. roku 1884, založil časopis nazvaný „Růženec a Nové Pompeje“, který doposud vychází v italštině a v angličtině. Ještě výrazněji však připomíná sv. Bartola nové město, které se rozrostlo kolem Růžencové svatyně. Domy dělníků kolem nové baziliky byly předzvěstí slavné sociální encykliky Rerum Novarum (15. května 1891). Městečko brzy dostalo telegraf, železniční stanici, malou nemocnici, a dokonce také meteorologickou a geologickou stanici.

Nová bazilika byla vysvěcena roku 1891 a plynuly k ní stále větší davy poutníků. V té době však sv. Bartolo už pokračoval v dalších charitativních podnicích. Založil dívčí sirotčinec a později se zaměřil na opuštěné děti trestanců. A co víc – nestaral se jen o jejich zabezpečení, přišel s představou, že by to měly být právě děti, kdo zachrání své rodiče od zoufalství.

Sv. Bartolo Longo zemřel 5. října roku 1926 – a dva roky nato díky jednomu z jeho pokračovatelů, bratru Adrianu di Maria, byly i nové Pompeje uznány za autonomní město. Slavného uznání se dostalo dílu Bartola Longa roku 1980, kdy jej Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného, a 19. října 2025 byl kanonizován papežem Lvem XIV.