Lev XIV.: Vzkříšení dosvědčuje nezadržitelnost lásky

Ježíšovo vzkříšení není pomstou či triumfem nad nepřáteli, nýbrž svědectví o lásce, která je nezadržitelná. Není zrušením minulosti, ale její proměnou v naději na milosrdenství – zdůraznil Lev XIV. při generální audienci. Tématem středeční katecheze z cyklu Ježíš Kristus naše naděje bylo Zmrtvýchvstání (J 20, 19-23).

Naše víra a naděje je hluboce zakořeněna v Kristově vzkříšení, zdůraznil Lev XIV. na zaplněném Náměstí sv. Petra.  Právě rozvažování nad tímto ústředním tajemstvím naší víry věnoval katechezi, uvedenou čtením z Janova evangelia. Jak papež podotkl, evangelia popisují, jak překvapivým způsobem Boží Syn vstal z mrtvých. “Ježíšovo vzkříšení není okázalý triumf, pomsta nebo odplata nepřátelům. Je to úžasné svědectví o tom, jak se láska dokáže po velké prohře pozvednout, aby pokračovala ve své nezadržitelné cestě."

Vzkříšený Ježíš ukazuje, že netouží po odvetě. Nejedná jako my, lidé. „Nevrací se s projevy moci, ale s mírností ukazuje radost lásky, která je větší než jakékoli zranění a silnější než jakákoli zrada,“ dodal Lev XIV. Pán se zjevuje svým přátelům – učedníkům, činí tak nesmírně diskrétním způsobem. Pomáhá jim překonat pocit viny a touží po návratu k jednotě. Ve večeřadle se Pán Ježíš zjevuje svým blízkým, kteří jsou ponořeni do strachu. Jak poznamenal Svatý otec, “je to okamžik, který vyjadřuje neobyčejnou sílu: Ježíš, poté co sestoupil do propasti smrti, aby osvobodil ty, kteří v ní byli uvězněni, vstupuje do uzavřené místnosti těch, kdo byli paralyzováni strachem, a přináší dar, který si nikdo netroufl očekávat: pokoj.“

Učedníci na Ježíšův pozdrav: „Pokoj vám!“ (J 20, 19) a gesta, kdy ukazuje ruce a bok se stopami utrpení, vyjadřují radost. Důvodem takové reakce je skutečnost, že Vzkříšený „je již plně smířen se vším, co vytrpěl. Není v něm ani stín zášti. Rány neslouží k výčitkám, ale k potvrzení lásky silnější než jakákoli nevěra. Jsou důkazem toho, že právě v okamžiku našeho pádu se Bůh nevzdal. Nevzdal se nás.“ Ježíš neskrývá své rány, nabízí je jako záruku odpuštění. “Ukazuje, že Vzkříšení není zrušením minulosti, ale její proměnou v naději na milosrdenství.”

Potom Ježíš posílá apoštoly do světa, aby v něm byli nástroji smíření. Dává jim Ducha Svatého, toho samého Ducha, který ho utvrzoval v poslušnosti Otci a v lásce až ke kříži. “Od tohoto okamžiku už apoštolové nebudou moci mlčet o tom, co viděli a slyšeli: že Bůh odpouští, pozvedá, navrací důvěru“. „To je jádro poslání církve: nepanovat nad druhými, ale předávat radost těch, kteří byli milováni, právě tehdy, když si to nezasloužili. Je to síla, která zrodila a rozvinula křesťanskou komunitu: muže a ženy, kteří objevili krásu návratu k životu, aby jej mohli darovat druhým“ - zdůraznil Lev XIV.

Na závěr Svatý otec vyzval věřící, aby se nebáli ukázat své rány uzdravené milosrdenstvím. “Nebojte se přiblížit k těm, kteří jsou uzavřeni ve strachu nebo pocitu viny. Ať nás vanutí Ducha také učiní svědky tohoto pokoje a této lásky, silnější než jakékoli selhání.“

Zdroj: vatican.va