Papež na generální audienci: Zármutek může otevřít cestu k obrácení a radosti

Upřímný zármutek, přijatý s otevřeným srdcem, může být příležitostí k obrácení a radosti, protože Bůh nás nikdy nepřestává milovat. Tento povzbudivý vzkaz adresoval Lev XIV. věřícím při středeční generální audienci, poslední veřejné události před papežovým odjezdem do letní rezidence v Castel Gandolfo, kde setrvá několik dní. Kvůli intenzivnímu římskému vedru se generální audience konala v aule Pavla VI.

Papež pokračoval v cyklu katechezí k tématu Jubilejního roku „Kristus, naše naděje“. Tentokrát se zaměřil na události Poslední večeře, kdy Ježíš oznámil, že jeden z učedníků ho zradí: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“

„Je to silné prohlášení,“ řekl papež. „Ježíš mu to neříká, aby ho odsoudil, ale aby ukázal, že pravá láska se neobejde bez pravdy.“ Způsob, jakým Pán tuto skutečnost sdělil, byl překvapivý – bez křiku, bez ukazování prstem, bez vyslovení Jidášova jména. Tak si mohl každý učedník položit otázku, zda se ho to netýká.

Otázka „Jsem to snad já?“podle papeže nevyjadřuje ujištění o vlastní nevině, ale spíše vědomí lidské křehkosti – touhu milovat a zároveň vědomí, že jsme schopni ublížit. „Právě v tomto poznání začíná cesta spásy,“ zdůraznil Svatý otec. „Ježíš neodhaluje pravdu, aby někoho ponížil, ale aby ho zachránil.“

Podle papeže je pro spásu nezbytné, abychom cítili, že jsme milováni navzdory existenci zla, které však nemá poslední slovo. Zármutek, který z toho plyne, se může stát místem obrácení, pokud je prožit upřímně.

Evangelium nás nevede k popírání zla, ale k jeho uznání jako bolestné příležitosti k novému začátku. Papež připomněl Ježíšova slova: Ale „běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“ Mk, 14,21

 Podle Svatého otce to nejsou slova odsouzení či prokletí, ale bolestný výkřik plný soucitu nad tím, kdo se uzavírá lásce a světlu. „Když Pán vidí zlo, nepomstí se, ale trpí,“ vysvětlil papež. „Když odmítneme lásku, která nás stvořila, ztrácíme smysl svého života a sami se vylučujeme ze spásy.“

Víra nás nechrání před hříchem, ale vždy nám nabízí cestu ven – cestu milosrdenství. „Ježíš není pohoršen naší křehkostí,“ zdůraznil papež. „Pokračuje v důvěře, sedí u stolu se svými učedníky a láme chléb i pro ty, kdo ho zradí. To je tichá moc Boha: nikdy neopouští stůl lásky.“

V závěru papež vyzval věřící, aby si položili otázku „Jsem to snad já?“ ne jako obvinění, ale jako otevření prostoru pro pravdu v srdci. „Naděje spočívá v tom, že i když selžeme, Bůh nás nikdy neopustí. I když ho zradíme, nepřestává nás milovat. Když se necháme oslovit touto pokornou a věrnou láskou, můžeme se znovu narodit – už ne jako zrádci, ale jako děti, které jsou vždy milovány.“

Zdroj: Vatican News, anglická sekce