List Lva XIV. ke Dni modliteb za povolání

Na 4. velikonoční neděli zaznívá každý rok při bohoslužbách část z 10. kapitoly Janova evangelia, kde o sobě Ježíš mluví jako o „Dobrém pastýři“. Tato neděle je Světovým dnem modliteb za povolání, a to letos již po třiašedesáté. Ke dni modliteb za povolání římští biskupové vydávají svá poselství, letos poprvé připadl tento úkol na Lva XIV.

Papež Lev vychází z původního řeckého znění evangelního textu, v němž zaznívá výraz „kalos“. Ten lze mnohem spíše než „dobrý“ v mravním smyslu přeložit jako „krásný“. „Ježíš je Pastýř, který fascinuje; kdo se na něj zahledí, objevuje, že život je skutečně krásný, když ho následuje,“ píše papež Lev. Cituje v této souvislosti pravoslavného teologa Pavla Florenského: »Asketika (tj. úsilí o skutečně duchovní život) nevytváří člověka „dobrého“, nýbrž člověka krásného. Rozlišující rys svatosti není otázka „dobroty“, nýbrž duchovní krásy, která vyzařuje z toho, kdo žije v Kristu.«

Také sv. Augustin, připomíná Lev XIV., poznává krásu tohoto světla od Boha, který je „niternější než moje nitro“, doslova „intimnější než moje intimita“. Vlastní nitro je „prostor pro vztah s Kristem, v němž lze zakoušet Boží krásu a dobrotu ve vlastním životě“. Tento vztah umožňuje přijímat a prožívat dar povolání.

Tento dar však není hotovou daností, „předem daným schématem“, nýbrž „projektem lásky“. A je úkolem „pro rodiny, farnosti, řeholní komunity, biskupy, kněze, jáhny, katechety, vychovatele a věřící laiky“ vytvářet vhodné prostředí pro „rozkvět a zrání tohoto daru“.

Vzájemné poznání a důvěra

Každé povolání začíná „povědomím a zkušeností s Bohem, který je láska (1 Jan 4,16)“, připomíná papež. Toto poznání musí být vzájemné: „jsme zváni, abychom poznali Boha“, přičemž „nejde o abstraktní intelektuální vědomosti či učenou znalost, nýbrž o osobní setkání, které proměňuje život“, cituje Lev XIV. svého předchůdce Benedikta XVI. Povolání je „intimní dialog“, tedy vzájemná rozmluva s Bohem, odpověď tomu, který povolává; je to „způsob, jak darovat sebe sama“ v odpověď Bohu, který se zcela daruje člověku.

Z poznání se pak rodí důvěra „v Pána dějin světa i osobního životního příběhu“, dodává Lev XIV. S odkazem na list papeže Františka připomíná příklad svatého Josefa: „V každé okolnosti svého života dokázal Josef vyslovit svoje fiat, jako Maria při Zvěstování a Ježíš v Getsemanech.“ Sv. Josef je „ikonou naprosté důvěry v Boží plán“, v Pánovo světlo, které „prozařuje všechny naše temnoty“.

Dozrávání

Právě ve světle a v moci Ducha můžeme vidět své povolání zrát. Povolání totiž „není statickým cílem, nýbrž dynamickým procesem zrání“, vrací se Lev XIV. k tématu rozvoje ve vztahu s Bohem: „Být s Ježíšem, nechat jednat Svatého Ducha v srdcích a v životních situacích, znovu a znovu číst všechno ve světle získaného daru znamená růst v povolání.“ Povolání není „okamžité vlastnictví, danost jednou provždy“, nýbrž životní cesta, podobná lidskému životu s jeho procesem zrání, růstu a přinášení plodů.

Mladé lidi chce papež Lev povzbudit k neustálé péči o osobní vztah s Bohem v každodenní modlitbě a rozjímání nad Písmem: „Zastavte se, naslouchejte, důvěřujte: Takto bude dar vašeho povolání dozrávat, činit vás šťastnými a umožní vám nést plody v nadhojnosti pro církev i pro svět.“ Stejně tak jako dar života, který je třeba živit každodenním setkáním s Bohem, aby mohl růst a stávat se plodným.