Lucembursko zakotvilo potrat do ústavy

Lucemburský parlament schválil ústavní změnu, která zakotvuje „svobodu“ ukončit těhotenství do základního zákona země. Lucembursko se tak po Francii stalo druhým státem na světě, který potrat výslovně uvádí ve své ústavě.

Pro změnu hlasovalo 1. března v šedesátičlenné Poslanecké sněmovně 48 poslanců, šest bylo proti a dva se zdrželi. Návrh tak překročil potřebnou dvoutřetinovou většinu nutnou pro změnu ústavy.

Debata o ústavní úpravě začala již v roce 2024, kdy levicová strana Déi Lénk navrhla zakotvit potrat do ústavy. Návrh zákona byl předložen v květnu 2025 a následně jej posuzovala také Státní rada, která v Lucembursku plní poradní roli podobnou horní komoře parlamentu.

Jedním z hlavních sporů během legislativního procesu byla formulace samotného ustanovení. Křesťansko-sociální lidová strana upozorňovala, že označení potratu jako „práva“ by mohlo znamenat povinnost státu zajistit k němu přístup za všech okolností. Vládní většina proto zvolila formulaci „svoboda“, která podle zastánců zachovává možnost další legislativní regulace.

Někteří právní odborníci však upozorňují, že v praxi se může rozdíl mezi pojmy „právo“ a „svoboda“ v ústavním právu postupně stírat. Otevřený dopis skupiny akademiků z mezinárodních univerzit varoval, že soudy by mohly v budoucnu tuto svobodu vykládat podobně jako subjektivní právo.

Současná legislativa v Lucembursku umožňuje potrat do 12. týdne těhotenství. V roce 2025 byla zrušena povinná třídenní čekací lhůta i povinnost předchozí konzultace před zákrokem. Potrat je povolen i později v případě diagnostikované závažné vývojové vady plodu.

Nová ústavní úprava tyto podmínky přímo nemění. Jejím cílem je spíše posílit ochranu stávající právní úpravy před případnými budoucími změnami běžného zákonodárství.

Hlasování nebylo zcela jednotné podle stranické příslušnosti. Některé politické strany umožnily svým poslancům hlasovat podle vlastního svědomí. Kritici změny upozorňovali zejména na nedostatečné zohlednění zájmů nenarozeného dítěte a na omezení prostoru pro budoucí politickou debatu.

Lucembursko je konstituční monarchií, avšak pravomoci hlavy státu jsou výrazně omezené. Po sporu kolem zákona o eutanazii v roce 2008 parlament změnil pravidla tak, aby byl souhlas velkovévody se zákony spíše formální. O ústavní změně proto rozhodovali výhradně volení zástupci.

Po Francii, která podobnou ústavní úpravu přijala v roce 2024, se Lucembursko stává další evropskou zemí, která zakotvila potrat na ústavní úrovni. Zastánci krok vnímají jako ochranu práv žen, zatímco kritici upozorňují na etické otázky spojené s ochranou lidského života a na obtížnost případných budoucích změn, pokud je téma zakotveno přímo v ústavě.

Zdroj: ZENIT