Památka Jména Panny Marie

12. září, krátce po svátku Narození Panny Marie, si církev připomíná jméno Matky Boží. Koná tak podobně jako u jejího Syna – několik dní po oslavě Narození Páně najdeme v kalendáři také připomínku Nejsvětějšího Jména Ježíš. V orientálním prostředí je úcta ke jménu neoddělitelně spojena s úctou k jeho nositeli, nejinak je tomu i u Nejsvětější Panny.

Mariino jméno nebylo v době před dvěma tisíci lety nikterak neobvyklé – vzpomeňme jen z novozákonních textů známé Marii z Magdaly, Marii z Betánie (sestru Marty a Lazara), Marii Kleofášovu, nebo i římskou křesťanku téhož jména (Řím 16,6). Zajímavé je, že výlučně u Panny Marie se v češtině držíme archaičtějšího (nepřehlasovaného) tvaru v 1. a 5. pádě: Maria.

Ve Starém zákoně je nejznámější nositelkou tohoto jména Mojžíšova sestra Miriam (v řeckých překladech Mariam). Jedná se tedy o jméno prastaré, což vykladačům komplikuje hledání jeho původního významu.

Rabínská tradice spojuje jméno Miriam s hebrejským výrazem pro „hořkost“ a hledá v něm odkaz na utrpení Izraelitů v Egyptě. V křesťanském kontextu tento výklad může odkazovat na Marii trpící pod křížem svého Syna, jak ostatně připomíná i blížící se svátek Panny Marie Bolestné (15. září): „Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má…“ (Pláč 1,12)

Jiné výklady hledají v tomto jméně výraz pro „moře“, proto jméno Miriam překládají jako „Paní moře“, popř. „Světlo moře“ (tak např. sv. Isidor nebo sv. Jeroným). Odsud nejspíše pochází invokace „Zdrávas, Hvězdo moří“ (Ave, Maris stella) ze známého mariánského hymnu.

A konečně někteří badatelé přisuzují jménu Miriam egyptský původ a dávají mu význam „Milovaná“. I tento výklad je inspirativní a velmi dobře souzní s tím, že církev vidí v Panně Marii „rodičku Božího Syna, a proto i milovanou dceru Otce a svatyni Ducha Svatého“, proto ji uctívá „se synovskou láskou jako svou nejmilovanější matku“. (LG 53)