Modlitba a půst – jediné zbraně, které smíme tasit

K situaci ve Svaté zemi a na celém Blízkém východě se vyjadřuje P. Francesco Patton OFM, který do roku 2025 zastával úřad představeného Kustodie Svaté země. Svou pozornost věnuje františkánům v Libanonu i obyvatelům Palestiny.

„Každž den myslím na své spolubratry v Bejrútu i na dalších místech. Konvent v Tyru se proměnil v uprchlický tábor a v Bejrútu se bratři zoufale snaží najít prostředky na pomoc civilnímu obyvatelstvu, kterých se nedostává. Na celkových šest milionů obyvatel připadá milion uprchlíků,“ neskrývá P. Patton své starosti.

Jako člověk, který dlouhá léta tráví v tomto těžce zkoušeném regionu, přiznává, že nelze předvídat ani čas, ani způsob, jakým stávající konflikty skončí. „Po každém z nedávných konfliktů na Blízkém východě se vynořily nové fenomény, nové teroristické formace, jako al-Káida, Hizballáh, Hamás – ty všechny vznikly v reakci na předchozí konflikty, které neměly politické řešení.“ Proto „konflikt, který neskončí jinak než vojenským řešením, se ve skutečnosti prohloubí,“ vysvětluje P. Patton.

Velmi kriticky hodnotí také iniciativu Board of Peace: „Nejenže ani nezačala fungovat; zdála se být spíše fantastickým než reálně působícím projektem.“ Přitom situace v Palestině je katastrofální: „Lidé zde žijí prakticky pod širým nebem, a byť nehrozí bezprostřední hladomor, zůstávají vážné problémy s nedostatkem léků, s bezpečností, s životem v úctě vůči základním lidským právům a vůči důstojnosti lidské osoby.“

Kritická situace zasahuje také země, které se přímo konfliktu neúčastní, jako je Jordánsko. Zde poklesl fenomén poutnictví prakticky na nulu, což postihuje především místní křesťany (a nejen je), kteří pečují o posvátná místa. V důsledku poklesu zájmu o poutě zůstávají tito lidé bez prostředků a bez možností zabezpečit život svých rodin.

Podle mínění P. Pattona je nezbytné, aby mezinárodní společenství přehodnotilo svůj postoj, a především „aby se změnila politika Spojených států ve vztahu k Blízkému východu“. Ovšem pro křesťany a vůbec pro věřící všech náboženství to znamená spojit se v modlitbě a postu, „jak je k tomu vyzvali papežové Jan Pavel II. za války v Iráku a František v roce 2013“. Jakkoli se půst a modlitba za mír zdají být „směšným nástrojem v konfrontaci se zbraněmi, je to nástroj uvědomění a svědomí, který může sjednotit vyznavače různých náboženství“ v úsilí o „odzbrojený a odzbrojující mír“ podle výzvy papeže Lva XIV. „Pro nás věřící,“ uzavírá P. Patton, „jsou modlitba a půst jedinými zbraněmi, které smíme tasit.“

-