Montserrat, otec Fossas: „Sekularismus? Ptejme se, zda hlásáme Krista?

Nejvyšší představený subiacko-casinské kongregace benediktinů (Congregatio Sublacensis Casinensis) opat Ignaci Fossas, vypráví o svých zkušenostech v klášteře, který dnes, 10. června, navštíví papež Lev XIV. Hovoří o oběti mučedníků během občanské války, ale také o otázce hlásání Krista v sekularizovaných prostředích.

V klášteře na hoře Montserrat vrcholí očekávání papeže Lva, který se na tomto nejslavnějším katalánském poutním místě pomodlí růženec a poobědvá s místní benediktinskou komunitou. Strážci chrámu, kde je přinejmenším od 12. století uctívána patronka Katalánska, pečují o poutníky, kterých na toto nádherné místo uprostřed divoké přírody a rozeklaných skal stolové hory každoročně přijíždí na dva miliony.  

Nejvyšší představený tamní benediktinské kongregace dom Ignasi M. Fossas nyní sídlí v Římě, ale narodil se poblíž Barcelony a svou formaci zahájil právě na Montserratu, kde později také učil, byl převorem a novicmistrem.

„Při této papežově návštěvě vzpomínám na návštěvu Jana Pavla II., kdy jsem ještě nebyl mnich. Ale byl jsem tam s rodiči, vzpomínám, jak jsme tam stáli v dešti. Nyní budou papeže vítat moji spolubratři,“ říká otec Fossas v rozhovoru pro vatikánská média. „Modlit se růženec na Montserratu je něco, co se tam děje každý den. Je hezké pomyslet, že se papež připojí k modlitbě, kterou se modlíme společně s poutníky. Je to gesto víry, naděje, jedné z ctností, která nejvíce chybí, a lásky. Může se to stát prorockým gestem,“ pokračuje benediktinský opat.

Mučedníci z Montserratu

Montserrat je ovšem také místem, které zažilo drama během španělské občanské války. Někteří mniši byli nuceni uprchnout – a jiní zemřeli. „Bylo to těžké období pro celou společnost, válka je vždy tragédií,“ říká otec Fossas. „Komunita musela opustit klášter, hrozilo nebezpečí, že budou povražděni. Klášteru hrozilo, že bude vypálen, naštěstí se nakonec zničení vyhnul. Mniši byli pronásledováni, protože byli katolíci a protože bránili katalánskou kulturu a jazyk.“

Dom Fossas osobně poznal některé z mnichů, kteří tyto dramatické chvíle na Montserratu prožili, a vzpomíná na jejich vyprávění: „Kdo prožil válku, zůstane navždy poznamenán. Naším největším „pokladem“ je 21 mučedníků, mnichů, kteří byli blahořečeni v Tarragoně za pontifikátu Benedikta XVI.“ Jak dodává, těla všech se ani nepodařilo nalézt. „Vždycky mě oslovovala vůle komunity na Montserratu využít tuto tragédii k zasévání dialogu, míru a smíření. Nepoužívali nikdy  tuto událost i jako zbraň proti někomu jinému.“

Hudební tradice od 13. století

Již od roku 1223 jsou písemné zmínky o tom, že při Konfraternitě P. Marie Montserratské existoval dětský sbor, který doprovází bohoslužby zpěvem, tzv. „Escolanía“.  „Přítomnost mládežnického sboru je pro nás tradicí, je to předepsáno v benediktinské řeholi. Pro nás mnichy z Montserratu je normální pomáhat těmto dětem růst ve víře a v lidskosti. Hudební umění je velká radost,“ říká opat Fossas – a přiznává, že je to jedna z věcí, které mu v Římě dnes chybí. 

Pozvedat zrak ke Kristu

V návaznosti na motto apoštolské cesty Lva XIV. odpověděl opat Fossas také na otázku, zda je podle něho dnes těžké pozvedat zrak k transcendentním skutečnostem.  „Jednou jsem na Montserratu přijímal skupinu italských kněží s jejich biskupy na duchovních cvičení. Na náměstí před kostelem mi řekli: „Víte, otče, tady se děje něco zvláštního. Obvykle, když člověk přijde na horu, dívá se dolů. Když přijde sem, dívá se naopak vzhůru.“ A je to přesně tak, když je člověk tam, kde je ještě kousek hory k výstupu, nutně hledí vzhůru. Ve skutečnosti je pohled vzhůru, hledání transcendentna, antropologickým pohybem. Výzvou pro nás je sdílet s našimi současníky víru v Ježíše Krista, který za nás zemřel a vstal z mrtvých, a říkat, že toto transcendentno není abstraktní pojem, ale živá osoba.“

O víru je třeba bojovat: hlásat Krista

„Víra je vždycky dar a má i rozměr boje, není samozřejmostí“ – říká opat Fossas k problémům a výzvám, které s sebou přináší postupující sekularizace. „Výzvou je pro mě zvěstovat. Jako mnich si vždycky kladu otázku: „Zvěstuji Krista, mluvím o Kristu? Svým životem, svým slovem?“ Protože jsem přesvědčen, že když někdo jasně uslyší zvěst o Kristu, může říct ne, ale může také říct ano. A přitažlivost, světlo, síla pravdy je tak silná, že pokud jde o nedostatek víry, mnoho je způsobeno nedostatkem hlásání.“

„Když vzpomínám na své mládí, pamatuji si, že nám učitelé, a dokonce i kněží, často přednášeli více o problémech než o kérigmatu. Pak jsem naštěstí potkal jiné kněze, kteří to dělali. Samozřejmě existují i kulturní a ekonomické faktory, které mají vliv. Je to složitá realita. Býval tu také kritický pohled na vnější projevy lidové víry. To podnítilo určitý intimismus ve způsobu prožívání víry. Nebylo snadné to všechno překonat,“ říká benediktinský opat.

Nečekaná probuzení víry při poutních slavnostech

Všímá si zároveň, že dnes dochází k probuzení víry tam, kde by to leckdo nečekal. „Je tu jeden zajímavý jev, který jsem v těchto dnech zažil v Belgii a který je velmi častý i ve Španělsku, zejména v některých velmi sekularizovaných oblastech na okraji země: Procesí při svátcích patrona, poutních slavnostech. V těchto situacích dochází „k explozi“ víry. To mě nutí k zamyšlení. Jeden kněz mi před lety říkal, že neexistují šediví lidé, ale lidé, kteří vedou šedý život. To znamená, že neexistuje militantní ateismus, ale spíš lidé, kteří se nechávají unášet módními trendy...“

Sv. Ignác na Montserratu odložil zbroj – i břemeno svých hříchů

Montserrat je také místem hluboce spojeným s duchovní cestou svatého Ignáce z Loyoly. Právě tam zakladatel jezuitů 25. března 1522 odložil svou zbroj a rozhodl se sloužit Bohu. „Ano, Montserrat byl pro Ignáce místem a okamžikem v jeho životě, kdy dal veřejně najevo svou konverzi. Dal šaty chudému, odložil meč, daroval koně komunitě. A začal svůj život poutníka. Bylo to zásadní místo. Vždycky na mě velmi působilo pomyšlení, že se modlil před obrazem, před kterým se modlíme my. Prošel stejnou bránou. Slyšel zpívat chlapce ze sboru. Vede nás to k zamyšlení: Ignác tady odložil některé své věci, ale také břemeno svých hříchů a přijal milost odpuštění. A odnesl si s sebou spiritualitu nového zbožného života. Také my se můžeme ptát, co neseme jako svá břemena a své přednosti, co opouštíme a co si s sebou neseme,“ říká v rozhovoru pro vatikánská média nejvyšší představený tamních benediktinů, otec Ignaci M. Fossas.