MTK: Péče o stvoření je teologické téma

Mezinárodní teologická komise (MTK) vydává dokument „Péče o náš společný dům“, který vybízí k „zodpovědné a bratrské odpovědi Bohu v Trojici jedinému“. Ekologické téma je téma teologické: to, jak pečujeme o stvoření, je projevem a strukturou vztahu k Bohu. Zhoršená situace životního prostředí je alarmující a vyžaduje okamžitou reakci pro udržitelnost planety. Všechno souvisí se vším: naslouchejme nářku Země i jejích chudých.

Jak odpovědět z křesťanského úhlu pohledu na „ekologickou a sociální krizi“, „krátkozrakou a sebevražednou“, do níž upadlo lidstvo? Tato otázka tvoří základ pro nový dokument Mezinárodní teologické komise (MTK) s titulem Péče o náš společný dům – zodpovědná a bratrská odpověď Bohu v Trojici jedinému. Byl vydán dnes, ve středu 2. září, se schválením papeže Lva XIV. Jeho text je plodem reflexí z let 2022–2025. Vychází z „trojí proměny“, která v průběhu let přinesla ztrátu spontánního pojetí přírody jakožto Božího stvoření; zastavuje se nad stále výrazněji antropocentrickou a predátorskou vizí vztahu mezi člověkem a stvořením a nad prohlubující se krizí planety.

Nikdo není samostatný element, vše je propojeno

Dokument je rozdělen do tří kapitol. První z nich – Společný dům, dílo Trojjediného Boha – upozorňuje na přítomnost „nejen božského, nýbrž přímo trojičního otisku“ ve stvoření. Tento otisk nese svátostné rysy – tzn. je znamením „posvátné a skryté skutečnosti“, která nachází svou „největší vznešenost“ v eucharistii – a vztahový charakter, jelikož člověk odpovídá na své povolání tím, že navazuje správným způsobem své vztahy s Bohem, s druhými lidmi a se stvořeným světem. „Nikdo a nic není samostatný element,“ uvádí tento dokument, „všechno je propojeno vzájemnými vztahy“, aby mohla vzniknout „jediné společenství života“.

Původ vesmíru pohledem vědy a víry

První kapitola mimo jiné rozvíjí dialog s některými vědeckými a filozofickými náhledy na vesmír. Ilustruje tak, jak víra v Boha Stvořitele nabízí něco více, než může nabídnout věda, když se „legitimně“ zabývá prvními etapami vzniku vesmíru. Kosmologie se totiž zabývá tím, jak vznikl vesmír, kdežto víra vysvětluje proč: Bůh dává vesmíru počátek metafyzický, nikoli čistě fyzický, a svobodně volá k bytí to, co by samo od sebe neexistovalo.

K Božímu obrazu a podobě

Druhou kapitolu – Lidská bytost ve společném domě – otevírá reflexe nad člověkem stvořeným „k Božímu obrazu a podobě“, což také nabízí východisko pro zdůraznění, že rozdíly etnické, národní, kulturní, sociální či ekonomické v žádném případě neznamenají jakoukoli hierarchizaci. Využití těchto rozdílů k diskriminaci či podřizování jedněch lidí druhým znamená vzdalovat se od Božího plánu.

Výzva k ekologické konverzi

MTK předkládá určité „velmi alarmující údaje stran zhoršující se ekologické situace“: ztráta biologické diverzity, narušení atmosféry, zhoršení kvality vody, válka „brutálně“ zrychlující ničení prostředí, „nesmírně závažné“ dopady těchto skutečností na nejchudší lidi, kteří jsou připraveni o své přirozené zdroje a nuceni k migraci. Nejdůraznější apel, který proto tato Komise vydává tváří v tvář „bezprecedentní“ ekologické krizi, se tedy týká nejen hledání vědeckých a technických řešení, ale především „změny kulturních hodnot“, tedy skutečné, vlastní ekologické konverze ve způsobu života.

Hřích proti stvoření i proti Stvořiteli

Tento dokument předkládá téma „hříchu proti stvoření i proti Stvořiteli“ coby teologickou formulaci spojující škodu na životním prostředí s odmítnutím Božího plánu stvoření; vyhýbá se jak čistě vědeckému jazyku (jako např. výrazu „ekocidium“), tak zříkání se odpovědnosti. Současná situace „vyžaduje od každého člověka, počínajíc těmi, kdo nesou odpovědnost ve veřejném životě, urgentní nasazení ve prospěch udržitelnosti planety a obyvatelnosti společného domu. Není to pouze etický, nýbrž i teologický požadavek.“

Eucharistie coby „škola ekologie“

Pohled víry také vede k odmítnutí „dvou nepřijatelných extrémů“: predátorského antropocentrismu, který pokládá lidstvo za „absolutního pána veškerého stvoření“, a biocentrismu či ekocentrismu, který absolutizuje přírody. Křesťanskou odpovědí je „situovaný antropocentrismus“ (podle vyjádření papeže Františka, citovaného Lvem XIV.), který pokládá člověka za „správce a služebníka stvoření“. Toto dvojí povolání nachází svůj vrchol v eucharistii, která je „školou ekologie“, díky níž se rozvíjí „pozitivní a proaktivní přístup ve vztahu k přírodě“.

Jubilejní logika a ekologická spiritualita

Třetí kapitola – Péče o společný dům – nabízí některé možné postupy, formulované na základě pěti klíčových vztahů lidské osoby. Od vztahu k Bohu se odvíjí „jubilejní logika“, založená na bratrství, solidaritě, bezúhonnosti a pokoře, vedoucí k sociální spravedlnosti. Ze vztahu k sobě samému vyplývá „ekologická spiritualita“, která zve ke zdravému životnímu stylu, zodpovědnému a pozornému vůči konzumaci („každá koupě je skutkem morálního významu“).

Nářek Země a jejích chudých

Ze vztahu vůči stvoření vyplývají principy jako úcta, udržitelnost, naslouchání „otřásajícímu nářku“ Země, „tragicky spojenému s nářkem chudých“, úcta k životu (která umožňuje člověku užívat přírodní zdroje, ovšem v míře nutné a adekvátní), askeze a půst (coby morální odpověď na zneužívání zdrojů, zvláště pak v bohatých zemích) a příslušné závazky podle zodpovědnosti jednotlivých států.

Posvátnost lidského života a odmítnutí války

Vztah vůči bližnímu přináší posvátnost lidského života (tedy bezpodmínečné a nezcizitelné právo, které státy musí chránit a rozvíjet, a to včetně odmítnutí války), univerzální určení pozemských dober (společný dům musí být uchráněn také pro příští generace), bratrství (protijed na „falešný, sobecký, krutý a hrabivý“ individualismus), milosrdenství a přednostní opce pro chudé.

Mezináboženská spolupráce

Jakožto pátým a posledním vztahem se MTK zabývá nasazením pro péči o společný domov u různých náboženství. Ukazují se zvláště určité společné rysy: vzájemná spojitost mezi vším, co existuje, povinnost respektovat všechny živé bytosti, zodpovědnost člověka. Proto „vůči mezináboženské spolupráci na společném úkolu pečovat s úctou o veškeré stvoření jsou z křesťanského úhlu pohledu brány otevřeny“.

Morální zodpovědnost

Závěrem dokumentu Komise potvrzuje, že ekologická otázka je otázkou teologickou: způsob, jakým pečujeme o stvoření, utváří náš vztah k Bohu samotnému. Text dokumentu vybízí k „ekologickému obratu“ podle vzoru sv. Františka z Assisi a končí nadějnou poznámkou: krize životního prostředí, jakkoli těžká, nenarušuje důvěru v Boha, který „tvoří všechny věci nové“.