Naděje, jednota a odvaha: Libanon a Arménská církev hodnotí papežovu cestu

Po skončení apoštolské cesty papeže Lva XIV. do Turecka a Libanonu přicházejí první reakce místních církevních představitelů. Ve svých hodnoceních vyjadřují vděčnost za papežovu blízkost, povzbuzení pro místní komunity a posílení naděje, jednoty a touhy po míru v celém regionu.

Patriarcha arménských katolíků v Kilikii Raphaël Bédros XXI. Minassian označuje papežovu cestu za okamžik, který povzbudil celé místní společenství. „Z této cesty si odnáším čtyři slova: naděje, jednota, mír a spravedlnost,“ uvedl v rozhovoru pro vatikánská média. Zdůraznil, že papež pozorně vnímal bolest i sílu lidí v regionu: „Je to lid, který věří, který trpí v tichosti, ale vytrvale.“

Patriarcha se zvlášť vrací k osobnímu rozhovoru se Svatým otcem: „Když jsem popsal naši situaci, bylo patrné, jak vážně ji bere. Jako by na sebe přijal naši tíhu a proměnil ji v povzbuzení a naději.“ Připomíná také, že mír na Blízkém východě nelze oddělit od spravedlnosti — a právě tato souvislost byla podle něj jedním z důležitých poselství papežovy návštěvy.

Papež během cesty znovu připomněl výzvu k Jubileu vykoupení v roce 2033, které má být příležitostí ke společnému putování do Jeruzaléma. „Jednota mezi lidmi už existuje,“ doplnil patriarcha. „Je však třeba, aby se projevila také viditelným způsobem.“ Za klíčový prostředek na této cestě označil modlitbu: „Je to síla, o kterou se můžeme opřít.“

Silné ohlasy přicházejí také z maronitské církve. P. Majed Marun popisuje chvíle v bejrútském přístavu, kde papež setrval v modlitbě za oběti výbuchu: „Viděli jsme Svatého otce s tváří plnou pozornosti a účasti. Mnoho lidí mělo slzy v očích.“ Při závěrečné slavnosti se podle něj modlily desetitisíce lidí, což bylo výrazem hluboké víry i naděje.

P. Marun zdůrazňuje, že papežovo poselství míru míří ke všem obyvatelům Blízkého východu. „Mír je osobní závazek. Začíná u každého z nás.“ Nezastírá přitom složitou sociální a ekonomickou situaci Libanonu, ale dodává, že právě v této zkoušce se ukazuje také velké množství lidí, kteří se snaží o dobro a solidaritu.

Apoštolská cesta papeže Lva XIV. byla pro místní církve znamením blízkosti a povzbuzením pokračovat na cestě pokoje. Patriarcha Minassian její dopad shrnuje slovy: „Papež v nás probudil to, co může nést ovoce. Je na nás, abychom v tomto úsilí vytrvali.“