Náhradní mateřství: arcibiskup Gallagher varuje před obchodováním s lidmi

Na půdě Italského velvyslanectví při Svatém stolci vystoupil sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi na konferenci, která se věnovala surogátnímu mateřství. Tuto praxi označil za „novou formu kolonialismu“, která staví do středu zájmu přání dospělých, nikoli dobro dětí. Italská ministryně pro rodinu, natalitu a rovné příležitosti Eugenia Roccella zároveň zdůraznila, že těhotenství si nelze „objednat“.

Setkání hostilo Italské velvyslanectví při Svatém stolci v paláci Borromeo. Hlavními řečníky byli arcibiskup Paul Richard Gallagher, sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi, a Eugenia Maria Roccella, italská ministryně pro rodinu, natalitu a rovné příležitosti.

Arcibiskup Gallagher ve svém vystoupení zdůraznil, že náhradní mateřství nelze vnímat izolovaně ani technokraticky. Jde o jev, který zásadně zasahuje do chápání lidské osoby, rodičovství i rodiny. Připomněl nedávná slova papež Lev XIV., podle nichž náhradní mateřství proměňuje těhotenství na obchod a dítě na předmět smlouvy.

Tato logika se podle arcibiskupa Gallaghera zaměřuje pouze na přání a očekávání dospělých, zatímco zájmy dítěte - jeho právo na původ, vztahy a ochranu - zůstávají upozaděny. Dítě pak není subjektem práv, ale objektem transakce.

Arcibiskup Gallagher zároveň navázal na opakovanou kritiku papeže Františka, který náhradní mateřství označil za zavrženíhodnou praxi založenou na zneužívání materiální nouze žen. Podle arcibiskupa Gallaghera nejde o přehnané tvrzení, náhradní mateřství má často podobu nové formy kolonialismu, v níž bohatší část světa využívá ekonomické zranitelnosti žen z chudších zemí.

Souhlas ženy uzavírající smlouvu nelze automaticky považovat za svobodný a informovaný. Ekonomický tlak, dluhy a role zprostředkovatelských agentur výrazně oslabují její skutečnou možnost volby.

Těhotenství je v tomto pojetí vytrženo ze své osobní a vztahové roviny a redukováno na biologickou funkci. Ženské tělo je chápáno jako prostředek k dosažení cíle, nikoli jako nedílná součást osobní identity ženy.

Právě tento aspekt kritizují podle arcibiskupa Gallaghera i některé feministické proudy, které v náhradním mateřství vidí popření ženské důstojnosti a návrat k instrumentalizaci těla.

Arcibiskup Gallagher se kriticky vymezil vůči snahám regulovat náhradní mateřství na mezinárodní úrovni, například v rámci Haagské konference mezinárodního práva soukromého. Regulace podle arcibiskupa problém neřeší, ale naopak posiluje. Vytváří totiž dojem legitimity a zvyšuje poptávku.

V logice trhu poptávka vytváří nabídku, a v tomto případě znamená více smluv i více dětí, které jsou předem určeny k předání. Jedinou eticky konzistentní odpovědí zůstává zákaz této praxe.

V následné debatě arcibiskup Gallagher připomněl, že etické vědomí společnosti se vyvíjí. Praktiky, které byly v minulosti tolerovány, dnes považujeme za nepřijatelné. Dítě je darem, nikoli nárokem.

Svatý stolec chce proto pokračovat v dialogu se státy, kde je náhradní mateřství legální, a systematicky prosazovat ochranu práv dětí.

Ministryně Roccella se zaměřila na italskou legislativu, která od roku 2024 postihuje i případy, kdy italští občané využijí náhradního mateřství v zahraničí. Podle ní nejde o omezování práv dětí, ale o snahu zabránit obcházení zákona a vyslat jasný signál, že tuto praxi nelze považovat za legitimní.

Zároveň odmítla označování náhradního mateřství za altruistický čin či dar. Na rozdíl od darování krve nebo orgánů zde dochází k zásadnímu posunu: těhotenství a rodičovství se stávají předmětem smlouvy. Právě tato „kontraktualizace“ podle ministryně představuje jeden z nejproblematičtějších rysů současného vývoje.

Závěrečná vystoupení připomněla roli diplomatů při obraně lidské důstojnosti. Velvyslanec Francesco Di Nitto označil papežova slova za jasnou výzvu mezinárodnímu společenství. Georgios Poulides, děkan diplomatického sboru, pak zdůraznil potřebu budovat společný postup proti komercializaci žen a dětí a proměnit etické apely v konkrétní politickou a právní reflexi.