Nicejský koncil: 1700 let křesťanské jednoty

Letošní červen přináší mimořádné jubileum: přesně před 1700 lety, v roce 325, byl svolán první ekumenický koncil v dějinách církve, tzv Nicejský koncil. Konal se ve městě Nicea (dnešní Iznik v Turecku) a stal se historickým milníkem pro celé křesťanství. Více než 300 biskupů se tehdy sešlo, aby vyhlásili jednotné vyznání víry, vyřešili zásadní spory o podstatu Krista a upevnili jednotu církve, kterou rozdělovala ariánská hereze.

Hlavní otázkou sporu bylo, kým skutečně je Ježíš Kristus. Podle ariánství byl Kristus stvořený – tedy měl počátek, nebyl věčný a neměl stejnou božskou podstatu jako Bůh Otec. Nicejský koncil tuto nauku jasně odmítl a potvrdil, že Syn je „zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem“.  Vzniklo tak nicejské vyznání víry, které křesťané po staletí vyznávají slovy: „Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky. Pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený,  jedné podstaty s Otcem, skrze něho všechno je stvořeno.“

Mezi nejvýraznější odpůrce ariánství patřil mladý jáhen Athanasius, tehdejší teologický poradce alexandrijského patriarchy Alexandra. Ačkoli ještě nebyl biskupem, sehrál na koncilu důležitou roli a později se stal jedním z nejvýznamnějších obránců víry v Kristovo božství. Ve svých spisech opakovaně zdůrazňuje biblické důkazy Kristovy věčnosti, zejména slova z Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh.“

Koncil svolal císař Konstantin – křesťanský konvertita  – krátce poté, co křesťané získali náboženskou svobodu díky Milánskému ediktu z roku 313. Tím oficiálně skončilo období perzekucí, které vyvrcholilo za vlády císaře Diokleciána, jenž nechal křesťany krutě pronásledovat za odmítání pohanských kultů.

Konstantin si uvědomoval, že k upevnění jednoty říše je zapotřebí také náboženský soulad. V době ostrých teologických sporů o podstatu Krista, nejasností ohledně slavení Velikonoc a konfliktů mezi jednotlivými biskupy považoval svolání všeobecného koncilu za nejlepší řešení.

Ačkoli měl koncil podporu císaře, jeho závěry nebyly ihned všeobecně přijaty. Spor o Kristovo božství pokračoval ještě desetiletí a někteří pozdější císaři znovu ariány podporovali. Teprve v roce 380 prohlásil císař Theodosius I. křesťanství za státní náboženství Římské říše. O rok později, na prvním koncilu v Konstantinopoli, bylo nicejské vyznání víry potvrzeno a doplněno o články týkající se Ducha Svatého a církve.

Nicejský koncil nepřijal žádné rozhodnutí o biblickém kánonu ani nezaložil papežství, jak se někdy mylně tvrdí. Biskupský úřad i úřad římského biskupa existovaly dávno před rokem 325. Nicea však upevnila společné jádro víry, které spojuje církve dodnes.

K letošnímu výročí koncilu papež Lev XIV. připomněl: „Tento koncil představuje zásadní etapu ve vývoji vyznání, které sdílejí všechny církve a církevní společenství. I když jsme na cestě k obnovení plného společenství mezi všemi křesťany, uvědomujeme si, že tato jednota může být pouze jednotou ve víře.“

Pozn. redakce: Ariánství byla hereze pojmenovaná po knězi Ariovi (†336), který tvrdil, že Ježíš Kristus je sice Boží Syn, ale ne věčný – že byl stvořen a není stejné božské podstaty jako Bůh Otec. Církev tuto nauku na Nicejském koncilu jednoznačně odmítla jako popření Kristova božství.

Zdroj: CNA