Nová data ukazují rostoucí vlnu pronásledování křesťanů v Evropě

Nová studie organizace OIDAC Europe ukazuje výrazný nárůst útoků na křesťany a křesťanská místa napříč evropskými státy. Data za rok 2024 odhalují nejen rostoucí počet incidentů, ale i jejich znepokojivé vyhrocení – od fyzických napadení po žhářské útoky. Výzkum zároveň upozorňuje na nedostatečné hlášení těchto činů a na legislativní tlaky, které křesťanské komunity vnímají jako omezující.

Evropa se dlouho považovala za prostor, který překonal své staré náboženské konflikty a vyrostl v model pokojného soužití. Nová studie Organizace pro sledování netolerance a diskriminace křesťanů v Evropě (Observatory On Intolerance And Discrimination Against Christians in Europe, dále OIDAC) však ukazuje, že tato představa je stále méně udržitelná. Podle jejích zjištění došlo v roce 2024 k celkem 2 211 nenávistným činům proti křesťanům, zjištěným na základě policejních údajů, zpráv OSCE/ODIHR (Organizace pro bezpečnou spolupráci v Evropě) a vlastního výzkumu. Mění se však nejen počet, ale i povaha útoků: přibývá fyzických napadení, výhrůžek i žhářských útoků, které se téměř zdvojnásobily.

Geografická mapa incidentů je alarmující. Nejvíce útoků zaznamenaly Francie, Velká Británie, Německo, Španělsko a Rakousko. Ve Francii po krátkém poklesu incidenty znovu narostly, a to už o 13 % v polovině roku 2025. V Německu oficiální statistiky sice vykazují nárůst o 22 %, ale nezahrnují případy, které nejsou označeny jako politicky motivované – mnoho útoků tak vůbec nefigurje v evidenci. Španělsko zase podobné činy vůbec systematicky nesleduje, přesto nezávislé organizace hlásí prudký nárůst vandalismu i tragické útoky na řeholní komunity.

Ještě závažnější je rozsah nehlášených incidentů. V Polsku zažilo podle průzkumu téměř 50 % kněží nějakou formu agrese, ale drtivá většina případ neoznámila. Podobná situace panuje ve Velké Británii či Španělsku, kde se křesťané často setkávají s diskriminací na pracovišti či v institucích, aniž by podávali oficiální stížnosti.

Významnou roli hrají také legislativní tlaky, které křesťanské komunity vnímají jako omezující. Patří mezi ně zákazy tiché modlitby v určitých zónách, soudní řízení za veřejné citace Písma či široce pojaté zákony proti tzv. konverzní terapii, které zasahují i oblast běžného pastoračního doprovázení. Zaznívají i spory o náboženskou výchovu – například rozhodnutí španělského Ústavního soudu, které zakázalo jednomu rodiči vodit dítě do kostela, vyvolalo ostré reakce odborníků na lidská práva.

Do této situace vstupuje i širší evropská debata o roli náboženství ve veřejném prostoru. Diskuse o křížích ve školách, vánočních symbolech či fungování křesťanských institucí ve světle nové legislativy ukazují, že i kulturní viditelnost křesťanství je stále častěji zpochybňována. Praktický průvodce OSCE pro boj s nenávistnými činy proti křesťanům doporučuje státům důslednější sběr dat a lepší komunikaci s církvemi, ale sám o sobě nemůže napravit roky politické opatrnosti.

Evropa se tak ocitá v bodě, kdy už nejde o izolované incidenty, ale o posilující trend. Zachování náboženské svobody vyžaduje, aby projevy nepřátelství nebyly přehlíženy ani bagatelizovány. Kontinent, jehož kulturní a duchovní identitu zásadně formovalo křesťanství, dnes stojí před otázkou, zda dokáže účinně chránit komunity, které toto dědictví vytvořily.

Zdroj: Zenit