Oblečení může být připomínkou křestní důstojnosti, říká katolická autorka Mary Harper

Volba toho, co si oblékneme, nemusí být jen otázkou módy či praktičnosti. Podle katolické autorky Mary Harper může být také způsobem, jak vyjádřit víru, lidskou důstojnost i osobní identitu. Křesťany proto vybízí, aby do svých každodenních rozhodnutí o oblékání pozvali také Ducha Svatého.

Harper je autorkou knihy The Liturgical Style Guide, ve které zkoumá, jak může křesťanská víra ovlivňovat způsob oblékání. Připomíná přitom, že samotná Bible přikládá oblečení silný symbolický význam.

„Je až překvapivé, kolikrát se v Bibli – ve Starém i Novém zákoně – mluví o oděvu. Zmiňuje se více než stokrát a ve většině případů jako znamení Božího milosrdenství a prozřetelnosti,“ uvedla v rozhovoru zveřejněném arcidiecézí v Miami. Symbolika oděvu se podle ní objevuje už na samém začátku Písma. Po prvotním hříchu si Adam a Eva pokusili zakrýt svou nahotu fíkovými listy, které Harper označuje za „křehké a nedostatečné“.

„A co udělá Bůh? Obětuje zvíře – první oběť v Písmu – a oděje je do kožených šatů. Chce jim dát něco důstojného, dobrého a trvalého, co je skutečně ochrání,“ vysvětluje.

Podle Harper tato biblická scéna pomáhá pochopit lidskou důstojnost. „Bůh nás chce zahalit do roucha milosti,“ říká. Připomíná také podobenství o marnotratném synu, kdy otec synovi po návratu obléká roucho a dává prsten jako znamení jeho důstojnosti a identity. Právě proto může mít i každodenní oblékání duchovní rozměr.

„I skrze tak obyčejnou věc, jako je ranní oblékání, nad námi Pán vyslovuje svou prozřetelnost. Touží nás zahrnout milostí. Když se ráno oblékáme, můžeme si připomenout, že oblékáme Krista a znovu si připomenout svůj křestní šat – kdo jsme a k čemu jsme v Kristu povoláni,“ vysvětluje Harper.

Autorka vyrůstala v katolické rodině v americkém New Orleansu. Teologii studovala na Ave Maria University, kde získala bakalářský i magisterský titul. Je zakladatelkou projektu LiturgicalStyle.com, který se věnuje teologickému významu oděvu na základě Bible, životů svatých a liturgického roku. Spolupracuje také s katolickou oděvní značkou Litany NYC, která usiluje o uplatňování sociálního učení církve při výrobě oblečení. Podle Harper naše oblečení vždy něco sděluje – ať už to zamýšlíme, nebo ne.

„Školní uniforma říká, do jaké školy patříte. Kněží si oblékají liturgická roucha, která vyjadřují liturgické období. Oblečení má velkou komunikační sílu,“ říká. Z tohoto pohledu se může stát i formou křesťanského svědectví. „Mám schopnost hlásat evangelium i skrze své oblečení – skrze záměr, kreativitu a krásu,“ dodává.

Harper zároveň upozorňuje, že křesťanské pojetí skromnosti se vyhýbá dvěma krajnostem. Na jedné straně stojí absolutní individualismus: „Můžu si obléct cokoliv a nezajímá mě, co si o tom kdo myslí.“ Na druhé straně pak strach z těla: „Nevím, jak se obléct, bojím se udělat chybu a raději všechno zakryju, protože tělo je špatné.“

„Církev nikdy neučila, že lidské tělo je špatné,“ připomíná Harper a odkazuje na teologii těla sv. Jana Pavla II., která důstojnost lidského těla rozvíjí do hloubky. Důležitější než přesná pravidla je podle ní rozlišování: „Co chci svým oblečením sdělit?“

Součástí skromnosti je také zohlednění situace a prostředí. „Je mojí odpovědností obléknout se tak, aby to odpovídalo dané činnosti a prostředí a umožnilo mi být plně přítomná. To je služba lidem kolem mě i mně samotné,“ říká. Jako příklad uvádí nepraktičnost žabek při horské túře.

Autorka nabízí také kreativní způsob, jak propojovat víru s každodenním životem: nechat se inspirovat svatými při výběru oblečení. Nejde přitom o doslovné napodobování. „Neříkám, abyste chodili v karmelitánském hábitu,“ dodává s úsměvem.

Může jít spíše o drobná symbolická připomenutí. Například westernové boty mohou připomínat svatou Terezii z And, která ráda jezdila na koni. „Když si vezmete džíny, můžete si na ni vzpomenout – milovala dobrodružství a výpravy do hor – a poprosit ji o přímluvu,“ navrhuje. Podle Harper by vztah mezi vírou a oblékáním neměl vést k úzkostlivosti nebo přehnanému tlaku.

„Někdy můžeme snadno sklouznout k představě, že pokud jsem ‘opravdový katolík’, musím se oblékat určitým způsobem. V oblasti oblékání se pak může objevit zbytečná skrupulóznost,“ říká. Pokud má někdo pochybnosti, doporučuje obrátit se na modlitbu a poradit se s lidmi, kteří ho dobře znají.

„Duch Svatý je kreativní,“ uzavírá. „Když se ráno oblékáte a řeknete: ‘Přijď, Duchu Svatý,’ on přijde. Může to být radostné a krásné – a možná i o něco zábavnější.“

Zdroj: EWTN