Panna Maria Karmelská – patronka karmelitánské rodiny

16. července slaví církev svátek Panny Marie Karmelské. Tento titul Matky Boží je neodmyslitelně spjat s duchovním dědictvím Karmelu – biblické hory v Palestině, která se stala místem modlitby, kontemplace a následování Boha v duchu proroka Eliáše.

Slovo Karmel znamená „zahrada“. Na této hoře, kdysi pouštní a nehostinné, vyrostl háj libanonských cedrů a dubů. V křesťanské tradici se stala symbolem Mariina panství – zahrady lásky, kde Panna Maria jako nejdokonalejší Boží stvoření pěstuje a rozvíjí Boží lásku, aby byla krásnou pro Krista. V tomto duchu chtějí karmelitáni žít jako rostliny v její zahradě – krásní, užiteční a plodní ve službě církvi. Jedním z nejzářivějších „květů“ této zahrady byla svatá Terezie z Lisieux, kterou papež Jan Pavel II. prohlásil za učitelku církve.

Duchovní kořeny řádu karmelitánů sahají až ke starozákonnímu proroku Eliášovi, který právě na hoře Karmel vzýval Hospodina a ukázal marnost uctívání pohanského boha Baala (srov. 1 Král 18). Zvláště text 1 Král 18,41–44, kde Eliáš spatří „mráček jako dlaň“, se v křesťanské tradici vykládá jako předobraz Panny Marie – té, která z nitra světa jako malý obláček přináší spásný déšť milosti a naděje. V tomto světle je Panna Maria Karmelská mostem mezi Starým a Novým zákonem, mezi nadějí Izraele a naplněním v Kristu.

Karmelitánská spiritualita, založená na kontemplaci, životě v mlčení, chudobě a poslušnosti, se odvíjí od původní poustevnické komunity na Karmelu. Tito poustevníci se považovali za „bratry blahoslavené Panny Marie z hory Karmel“. Neměli zakladatele – jejich zakladatelkou byla sama Maria.

S karmelitánským řádem je neoddělitelně spjata úcta ke škapulíři – zvláštnímu oděvnímu znamení, které se stalo symbolem příslušnosti k Marii a zasvěcení jejímu Neposkvrněnému Srdci. Podle tradice jej předala sama Panna Maria svatému Šimonu Stockovi 16. července 1251 se slovy: „Vezmi toto roucho, je známkou spásy, zárukou pokoje a věčného závazku; kdo v něm zemře, nezakusí věčného ohně.“

Škapulíř, ať už v podobě tradičního oděvu nebo medailky, vyjadřuje ochotu nést Mariin způsob života – žít v důvěrném vztahu ke Kristu, sloužit Bohu a spolupracovat na díle spásy. Tuto skutečnost zdůraznil i papež Pius XII., který škapulíř nazval znamením zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a prostředkem k přiblížení se Srdci Kristovu.

Význam a síla tohoto znamení byly připomenuty i ve Fatimě: podle svědectví sestry Lucie držela Panna Maria 13. října 1917 škapulíř v rukou – jako výzvu, aby se k této duchovní cestě připojili všichni věřící. Škapulíř není magickým talismanem, ale znamením hlubokého vztahu. Při jeho předání se modlí: „Nos jej jako znamení mateřské ochrany Panny Marie a svého závazku následovat ji a sloužit jí. Ať ti Matka Boží pomáhá obléci se v Krista.“

A právě k tomu nás svátek Panny Marie Karmelské vybízí: abychom se nechali vést Marií – Královnou Karmelu – a jako ona se stali zahradou, v níž kvete Boží láska.

Zdroj: Catholica