Panna Maria Loretánská

V liturgickém kalendáři je 10. prosinec spojen s tradicí „Přenesení Svatého domu“, kterou jako zvláštní mariánský svátek pro Loreto zavedl v roce 1699 papež Inocenc XII. Tento den připomíná událost, kdy měl být podle tradice domek Panny Marie z Nazareta zázračně přenesen anděly nejprve do oblasti dnešní Chorvatské Rijeky a později do Loreta v Itálii. Ačkoliv tato památka není uvedena v Martyrologium Romanum z roku 2001, význam Lorety byl během staletí opakovaně potvrzován papeži i tradicí církve.

18. července 1310 papež Klement V. nepřímo potvrdil pravost loretánského Svatého domu. Velký důraz na význam Lorety kladl také svatý Jan Pavel II., který místo navštívil opakovaně, v roce 1995 zde promluvil k 350 000 mladým lidem a v roce 2004 zde vykonal svou poslední pouť. Právě on připomněl, že „Loreto je po staletí opravdovým srdcem křesťanské mariánské úcty“.

Panna Maria Loretánská je také patronkou letců, jak stanovil papež Benedikt XV. v roce 1920. Jan Pavel II. pak při jejím svátku v roce 2003 povzbuzoval vojenské letce, aby hleděli na svou nebeskou patronku jako na vzor a pevnou průvodkyni života. Ve stejný den arcibiskup Angelo Comastri připomněl, že letci jsou se Svatým domkem spojeni nejen tradicí o „letu andělů“, ale především „letem archanděla Gabriela“ do nazaretského domku: jejich úkol je nést do světa poselství pokoje.

Význam loretánského poselství pro dnešek zdůraznil také kardinál Miloslav Vlk při pouti v roce 1995. Připomněl, že důležitější než historická stránka zázračného přenesení je symbol: loretánský domek představuje domov, v němž žil Ježíš, Maria a Josef, a současně výzvu budovat takový „nazaretský domek“ všude tam, kde žijeme – tedy tvořit prostor, kde je Bůh přítomen uprostřed lidí.

Jan Pavel II. při své pouti do Lorety 8. září 1979 označil domek Svaté rodiny za „první svatyni, první chrám, kde Boží Matka zazářila světlem svého mateřství vycházejícího z tajemství vtělení“. Papež Jan XXIII. pak nazval Loreto „spojnicí mezi nebem a zemí“. Podle tradice se právě zde jedinečným způsobem protnula Boží a lidská historie – a proto je tento prostor inspirací pro naše rodiny a každodenní život.

Příběh začíná 10. května 1291, kdy dřevorubci na kopci Tersato u dnešní Rijeky nalezli malé kamenné stavení, které tam předtím nestálo. Domek neměl základy, stál přímo na trávě a uvnitř se nacházely jednoduché předměty i oltář se sochou Panny Marie s Ježíškem. Zpráva se rychle rozšířila a zázračné uzdravení místního těžce nemocného muže přineslo další potvrzení, že jde o příbytek Svaté rodiny.

Zámecký pán Mikuláš Franga vyslal čtyři muže do Nazareta, aby zjistili pravdu. Ti našli shodné základy i stavební materiál. Svatyně se stala poutním místem celé Dalmácie. Podle tradice však v noci na 10. prosince 1294 došlo k dalšímu zázračnému přenesení domu přes Jadran do Itálie – nejprve do oblasti Recanati a poté na místo dnešní Lorety.

Historické zprávy ze 14. a 15. století tradici rozvíjejí a potvrzují. Spis Relatio Terramani z roku 1472 zmiňuje přenesení anděly a následné ověření historických základů v Nazaretě. Roku 1296 bylo do městských knih v Recanati zapsáno svědectví legátů, kteří porovnali rozměry domku u Tersata s nazaretskými základy a potvrdili jejich shodu.

Současná bádání se tradicí nezabývají jako legendou bez základu, ale jako fenoménem, který má reálné historické a archeologické souvislosti. Arcibiskup Angelo Comastri připomíná, že domek odpovídá nazaretským stavbám a že šlo o seriózní tradici. Podle něj byly kameny skutečně přeneseny z Nazareta do Lorety – a andělé mohou symbolicky představovat Boží prozřetelnost, která celý proces provázela.

Archeologické výzkumy z let 1962–1965 ukázaly, že struktura domku ani použitý materiál neodpovídají Itálii, ale oblasti Galileje. Technické srovnání s jeskyní v Nazaretě potvrdilo souvislost obou částí. Další studie poukázaly na způsob opracování kamenů typický pro Nabatejce, který se vyskytoval v Galileji v době života Svaté rodiny. Naznačuje se také, že k převozu došlo po moři, pravděpodobně z iniciativy urozené rodiny z Epíru.

Původní tři stěny domku, vysoké necelé tři metry, byly podle výzkumů postaveny bez základů na staré cestě. Později dal papež Julius II. a po něm Lev X. v 16. století vystavět kolem Svatého domu velkolepou baziliku, která má tvar latinského kříže a dodnes shromažďuje poutníky z celého světa. Renesanční mramorové obložení podle návrhu Donata Bramanteho dodává této svatyni jedinečnou krásu. Jedna z nejznámějších kopií Loretánského domku se nachází také v pražské Loretě.

Zdroj: Catholica