Papež: Jako křesťané musíme překonávat pokušení uzavírat se do sebe

V nedělní promluvě k modlitbě Anděl Páně 25. ledna se papež Lev XIV. zamýšlí nad evangelním úryvkem o počátku Ježíšova veřejného působení (srov. Mt 4,12–22). Všímá si přitom dvou zdánlivě jednoduchých, ale ve skutečnosti velmi zásadních otázek: kdy Ježíš začal hlásat evangelium a kde se tak rozhodl učinit.

Evangelium podle Matouše říká, že Ježíš začal své působení ve chvíli, „když slyšel, že Jan byl uvězněn“. Papež upozorňuje, že z lidského hlediska šlo o dobu krajně nevhodnou. Jan Křtitel skončil ve vězení, náboženští představitelé byli vůči příchodu Mesiáše zdrženliví a situace spíše vybízela k opatrnosti.

Právě do této temnoty však zaznívá světlo evangelia: „Přiblížilo se nebeské království.“

Svatý otec tuto skutečnost vztahuje i na život dnešních křesťanů a celé církve. Často máme dojem, že není vhodná doba k důležitým rozhodnutím, ke změně nebo k otevřenému svědectví víry. Vnitřní nejistoty či nepříznivé okolnosti nás mohou ochromit. Jak však papež připomíná, evangelium nás vede k důvěře: „Bůh je činný v každém čase; každý okamžik je ‚Božím časem‘, i když se necítíme připraveni.“

Druhou otázkou je místo, kde Ježíš své poslání zahajuje. Nezůstává v Nazaretě, ale přesouvá se do Kafarnaa v Galileji – oblasti, která byla kulturně i nábožensky pestrá a silně ovlivněná obchodem i pohybem lidí různých národů. Podle papeže je to klíčové poselství: Mesiáš nepřichází jen pro uzavřenou skupinu vyvolených. „Je to Bůh, který nikoho nevylučuje a vstupuje do složitosti lidských situací a vztahů.“

Z toho plyne i výzva pro dnešní křesťany. Víra nemá vést k izolaci, ale k otevřenosti: „Jako křesťané proto musíme překonávat pokušení uzavírat se do sebe. Evangelium má být hlásáno i žito v každém prostředí a stát se kvasem bratrství a pokoje mezi všemi lidmi, kulturami, náboženstvími i národy.“

Závěrem Svatý otec připomíná povolání prvních učedníků. Stejně jako oni jsme i my zváni odpovědět s radostí a důvěrou. Každý čas a každé místo našeho života je prostoupeno Boží přítomností a láskou.

Promluvu uzavírá prosbou k Panně Marii, aby nás učila vnitřní důvěře a provázela nás na naší cestě víry.