Musíme znovu objevit radost z evangelizace, která je základem života církve, řekl Lev XIV. při první audienci svého pontifikátu pro účastníky plenárního zasedání Dikasteria pro nauku víry. Papež zdůraznil, že je to otázka velmi naléhavá, protože v posledních desetiletích došlo k přerušení mezigeneračního předávání víry.
Svatý otec na úvod připomněl, že Dikasterium pro nauku víry má pomáhat papeži a biskupům v hlásání evangelia, chránit integritu katolické víry a morálky, čerpat z pokladu víry a usilovat o její stále hlubší pochopení ve světle nových výzev. Tomu měly sloužit i dokumenty zveřejněné v posledních letech. Jejich cílem bylo ukázat věřícím jasné a aktuální poselství církve ve vztahu k novým jevům.
Papež se zmínil o tématu probíhajícího plenárního zasedání, kterým je předávání víry. Připomněl, že roste počet lidí, kteří již nevnímají evangelium jako základní zdroj svého života. „Není málo mladých lidí, kteří žijí bez jakéhokoli vztahu k Bohu a církvi, a pokud to na jedné straně způsobuje bolest nám věřícím, na druhé straně nás to musí vést k znovuobjevení „sladké a povzbuzující radosti z evangelizace“, která je samým srdcem života a poslání Kristovy nevěsty.“
Lev XIV. zdůrazňuje, že církev musí být misijní. Má hlásat evangelium především skrze přitažlivost. „Jak jsem připomněl při nedávné mimořádné konzistoři, „chceme být církví, která se nezaměřuje pouze na sebe, která je misijní, která hledí dále, na druhé“; církví, která hlásá evangelium, zejména prostřednictvím síly přitažlivosti, jak mnohokrát zdůrazňovali moji předchůdci Benedikt XVI. a František.“
Papež vysvětlil, že Kristus je tím, kdo přitahuje, a ne církev. Pokud však křesťan nebo církevní společenství přitahují někoho k evangeliu, je to proto, že se stali „kanálem“, kterým proudí životodárná síla lásky vycházející ze Spasitelova Srdce.
Papež také zmínil příklad Benedikta XVI., který se v prvních slovech po zvolení na Petrův stolec představil světu jako dělník na vinici Páně. Takto je třeba hlásat Krista, aniž bychom se stavěli do centra pozornosti a hledali vlastní zájmy. „Církev hlásá Krista bez úsilí být protagonistou a bez partikularismu, a každý její člen je pouze prostým a pokorným dělníkem na vinici Páně – a za takového musí vždy sám sebe považovat.“
Na závěr papež upozornil na další oblast činnosti Dikasteria pro nauku víry, kterou je projednávání trestných činů vyhrazených Svatému stolci a poskytování nezbytné pomoci biskupům a řeholním představeným v této oblasti. Jedná se o velmi citlivou službu, v níž má zásadní význam péče o to, aby byly vždy respektovány požadavky spravedlnosti, pravdy a lásky, řekl Lev XIV.