Papež ke komboniánům: Hlásejte evangelium ve stylu blahoslavenství

Svatý otec dnes přijal účastníky generální kapituly komboniánů, tedy misionářské kongregace Srdce Ježíšova, založené italským knězem a světcem Danielem Combonim (1831-1881), která působí převážně v afrických misiích, ale též v Evropě, Asii a Americe.

Fotogalerie

2

Komboniáni papeže pozvali, aby s nimi příští pátek oslavil Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Papež je ujistil, že s nimi bude v modlitbách, a dnešní audienci nahlížel ze zorného úhlu a v duchu tajemství Ježíšova Srdce, s nímž je charisma sv. Daniela Comboniho provázáno.

„Základním rysem Kristova Srdce je milosrdenství, soucit, něha. Nesmíme na to zapomínat: Boží styl je už ve Starém zákoně takový. Blízkost, soucit a něha. Neexistuje zde žádná organizace, ale jen blízkost, soucit, něha. Jste povoláni vydávat toto svědectví o Božím stylu ve svém poslání, tam, kde jste, a kam vás Duch povede. Milosrdenství, něha je univerzální jazyk, který nezná hranic."

Mnohokrát bohužel zjišťujeme, podotkl František, že některá řeholní společenství jsou skutečným peklem, kde bují závist, boj o moc, žárlivost. Kde ale zůstala láska?, ptal se papež. Navzdory veškerým pravidlům a životnímu systému zde chybí láska, čímž se vytrácí to nejlepší, co lidi přitahuje, posteskl si.

„K tomu, aby způsob komunitního života vydával dobré svědectví, jsou důležité také čtyři aspekty, na kterých jste se rozhodli ve své kapitule pracovat: řeholní život, formace, služebnost a společenství dober. Chtěl bych zdůraznit, že i zde je třeba vše dělat v poslušnosti Duchu, aby potřebné plánování, projekty, iniciativy, prostě vše odpovídalo požadavkům evangelizace. Tím myslím i styl evangelizace: aby byla radostná, tichá, odvážná, trpělivá, plná milosrdenství, lačnící a žíznící po spravedlnosti, pokojná… zkrátka vyjevovala styl blahoslavenství.“

Evangelizace vyžaduje mnoho trpělivosti, uzavřel papež František: Stará se o pšenici a nezneklidňuje se kvůli plevelu. Učedník dovede jako svědectví Ježíši Kristu nabídnout celý život a nasadit jej až k mučednictví, ale jeho snem není obklopit se nepřáteli, nýbrž spíše si přeje, aby Slovo bylo přijato a aby projevilo svou osvobozující a obnovující moc. A konečně, zakončil, evangelizující společenství vždycky umí „slavit“. Slaví a vychutnává každé malé vítězství, každý pokrok v hlásání evangelia.