Advent je podle papeže Lva dobou bdělého očekávání, která nemá být pasivní, ale aktivní. Připomíná totiž první příchod Ježíše – Boha, který vstoupil do lidských dějin a zapojil člověka do svého plánu spásy. „Ježíšovo narození nám odhaluje Boha, který s námi počítá,“ uvedl mimo jiné Svatý otec ve své katechezi při jubilejní audienci v sobotu 6. prosince.
Motto Svatého roku „Poutníci naděje“ papež označil za skutečný životní program. „Být poutníky naděje znamená kráčet a očekávat – nikoli se založenýma rukama, nýbrž svou účastí,“ zdůraznil. Naděje se tak podle něj neprojevuje nečinností, ale odvahou vstupovat do konkrétních životních situací a proměňovat je.
Papež připomněl také poselství Druhého vatikánského koncilu o rozlišování znamení doby. Ta člověk podle něj nedokáže číst sám, ale ve společenství církve. „Jsou to znamení Boha, který přichází se svým královstvím prostřednictvím dějinných okolností,“ uvedl Lev XIV. Bůh není mimo svět, ale přichází v každodenních událostech, radostech i bolestech.
Zvláštní úkol v tomto poslání mají věřící laici. Právě oni podle papeže nesou víru do práce, rodin i veřejného života. „V problémech i v krásách světa na nás Ježíš čeká a zve nás ke spolupráci,“ připomněl. Doufat tedy znamená mít účast na Božím díle i tam, kde se zdá, že svět je vzdálen víře.
Jako konkrétní příklad takové naděje v praxi papež uvedl mladého Itala Alberta Marvelliho. Ten se během druhé světové války obětavě staral o zraněné, nemocné i vysídlené, po válce se zapojil do obnovy města Rimini a vstoupil i do veřejného života. Zemřel tragicky ve 28 letech. „Alberto nám ukazuje, že služba Božímu království přináší radost i uprostřed velkých rizik,“ řekl papež Lev.
Závěrem papež vyzval k osobnímu zamyšlení nad tím, zda člověk své schopnosti využívá pro dobro druhých. „Podílím se na dobrých iniciativách, které rozvíjejí mé talenty? Nebo jen reptám, že je všechno špatně?“ ptal se. A dodal: „Úsměv na rtech je znamením milosti v nás.“
Papež své poselství uzavřel výzvou k odpovědnosti: „Nikdo nezachrání svět sám. Ani Bůh ho nechce zachránit sám – chce nás mít u toho. Proto doufat znamená mít účast.“
Zdroj: vatican.va