Papež Lev XIV.: I po skončení Jubilea zůstáváme poutníky naděje

Jubilejní rok se chýlí ke konci, jeho nejhlubší dar však zůstává. Papež Lev XIV. při poslední sobotní jubilejní audienci připomněl, že naděje nadále utváří cestu církve a vyzývá věřící, aby zůstali poutníky, kteří přinášejí život a obnovu do světa.

Na začátku své katecheze, v níž se zmínil o blížící se oslavě Vánoc, se papež zamýšlel nad významem křesťanské naděje – naděje, která není zakořeněna ve strachu, ale v blízkosti Boha zjevené v Ježíši Kristu.

Bez Krista, poznamenal, by hlásání, že „Pán je blízko“, mohlo znít hrozivě; v Ježíši se však stává příslibem milosrdenství. „V něm není žádná hrozba, ale odpuštění,“ řekl papež a poukázal na tajemství vtělení jako na definitivní znamení Boha, který dává život a stále jej obnovuje.

Svatý otec dále citoval slova svatého Pavla z Listu Římanům: „V naději jsme byli spaseni." Vysvětlil, že naděje není neurčitý pocit, ale živá, plodná síla. „Bez naděje jsme mrtví; s nadějí vycházíme na světlo,“ řekl a popsal naději jako teologickou ctnost, „Boží moc“, jež rodí život.

Pravá síla podle papeže nespočívá v nadvládě ani ve strachu. „To, co ohrožuje a zabíjí, není síla, ale pýcha, agresivní strach a zlo, které nic neplodí,“ uvedl Lev XIV. Boží síla je naproti tomu tvořivá a dává život – naděje proto není pasivním čekáním, ale aktivní spoluprací s Bohem na obnově světa.

Papež se v katechezi vrátil také k obrazu „sténání stvoření“, o němž mluví svatý Pavel. Vyzval věřící, aby naslouchali nejen „volání země“, ale i „volání chudých“, a upozornil na nespravedlnost světa, v němž se bohatství a zdroje stále více soustřeďují v rukou několika málo lidí. Připomněl, že Bůh určil stvoření všem, a zdůraznil: „Naším úkolem je dávat život, nikoli krást.“

I utrpení, poznamenal papež, dostává ve víře nový smysl: stává se „porodní bolestí“. Bůh nadále tvoří a lidé, neseni nadějí, jsou povoláni spolupracovat na tomto tvůrčím díle. „Dějiny jsou v rukou Boha a těch, kdo v něho doufají,“ uvedl.

Při zamyšlení nad mariánským rozměrem křesťanské modlitby poukázal papež Lev XIV. na Marii Nazaretskou jako na živý obraz naděje, která dává život. V ní, řekl, věřící vidí „jednu z nás, která rodí“, tu, jež dala „tvář, tělo a hlas Božímu Slovu“.

„Ježíš se chce znovu narodit,“ řekl papež. „Můžeme mu dát tělo a hlas. To je ono zrození, na které stvoření čeká. Doufat znamená vidět, jak se tento svět stává Božím světem,“ uzavřel.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce