Papež Lev XIV. se setkal v Římě se spolupracovníky diplomatických služeb Svatého stolce, kteří působí na apoštolských nunciaturách po celém světě. Setkání proběhlo v rámci Svatého roku.
Hned v úvodu své promluvy vyjádřil Lev XIV. radost z toho, že je poprvé může přivítat všechny pohromadě. Připomněl, že i oni – tak jako ostatní poutníci – přišli k hrobu svatého Petra, aby „posílili svou víru a obnovili úmysly, které inspirují jejich službu“.
Papež Lev poděkoval diplomatům, že odpověděli na Kristovo volání a opustili svůj domov, aby „nesli evangelijní zvěst o vykoupení až na konec země“. Jejich služba je podle něj vždy zároveň kněžská i diplomatická. Diplomatická práce je však často náročná a vyžaduje velkorysost a odvahu, zvláště v zemích zasažených konflikty a chudobou. Papež ujistil přítomné, že právě v těchto situacích „je církev podpírá v modlitbě“, a povzbuzoval je, aby čerpali sílu ze svátostí, z bratrského společenství a z naslouchání Duchu Svatému.
Svatý otec účastníky vyzval, aby odolávali pokušení izolace a plně se začleňovali do prostředí, v němž slouží. Bytostnou součástí služby diplomatů je – jak řekl – schopnost milovat, poznávat a respektovat kulturu zemí, do nichž jsou posláni.
„Nebuďte lidmi uzavřenými do sebe, ale učedníky zamilovanými do Krista, kteří se evangelním stylem ponořují do prostředí, kde žijí a pracují,“ řekl Svatý otec. Připomněl, že inkulturace není folklórním doplňkem, ale vychází z opravdové lásky k lidem, jimž jsou posláni sloužit.
Současně zdůraznil, že diplomat nesmí ztratit spojení se svou vlastní diecézí, protože „strom bez kořenů nemůže nést ovoce“. Naopak ten, kdo je pevně zakořeněn, může přinášet plody i tehdy, když je „přesazen na jiné místo“.
Se zvláště osobním tónem papež diplomatům připomněl, aby se každý den vraceli ke svému „vnitřnímu Horebu“ – symbolickému označení pro prostor modlitby a ticha, podobně jako v Bibli Mojžíš či Eliáš vystupovali na tuto horu, aby naslouchali Bohu. Upozornil také, že kaple má být středem každé nunciatury. Právě zde, u Krista v eucharistii, se podle slov Svatého otce rodí světlo, které rozptyluje úzkosti a ukazuje směr.
„Uchovávejte toto světlo,“ řekl papež, „a staňte se poutníky naděje, zejména tam, kde národům chybí spravedlnost a mír.“
Papež Lev XIV. na závěr pracovníkům nunciatur popřál, aby společné dny modlitby a bratrství oživily jejich duchovní život a posílily horlivost v poslání, které jim církev svěřila. Požádal je také, aby předali jeho pozdrav apoštolským nunciům a všechny svěřil ochraně svatých apoštolů Petra a Pavla.