Papež Lev XIV.: „Následuj mě.“ Povolání jako odpověď na absolutní primát Krista

Na dnešní svátek Panny Marie Guadalupské Papež Lev XIV. zaslal zvláštní poselství na setkání latinskoamerických kněží, řeholnic, řeholníků a seminaristů studujících v Římě. Zaměřil se v něm na podstatu křesťanského povolání, které shrnul do jednoduché, ale radikální výzvy Ježíše Krista: „Následuj mě.“

Když Ježíš v evangeliích povolává své učedníky, opakuje větu: „Následuj mě.“ Podle papeže Lva XIV. právě v těchto slovech můžeme najít nejhlubší smysl našeho života, a to bez ohledu na to, zda jsme seminaristé, kněží nebo osoby žijící zasvěceným životem. Nejde přitom o reakci na lidské zásluhy, ale o svobodnou Boží iniciativu. Bůh neříká „protože jsi dobrý, povolávám tě“, ale spíše „protože tě miluji a chci skrze tebe jednat, povolávám tě – a budu tě proměňovat“.

Svatý otec upozorňuje, že evangelní povolání je vždy darem, nikoli odměnou. Ježíš si své učedníky vybírá bez předchozích zásluh a s výhledem na poslání: „Jejich povolání se stává příležitostí nést evangelní poselství hříšníkům.“ Tak se povolaní stávají nástroji Božího plánu spásy pro všechny lidi.

Odpověď na povolání

Zároveň je však třeba dodat, že Bůh po nás nežádá málo . Papež Lev připomíná příběh bohatého mladíka, na němž lze rozpoznat tři základní požadavky povolání: absolutní primát Boha, hluboké – teoretické i praktické – poznání Božího zákona a radikální odpoutanost od lidských jistot. Odpověď na Kristovo „následuj mě“ znamená nabídnout Bohu vše, čím jsme a co máme.

Lev XIV. cituje svatého Ambrože, který ve svém výkladu evangelia podle Lukáše vysvětluje, že Ježíšova výzva opustit i to, co je samo o sobě dobré, nepopírá naše přirozené povinnosti. Otevírá však člověku nový život, v němž „nic nesmí být postaveno před Boha“. Jak píše Ambrož, jde o cestu, která vede k jednotě s Bohem, „abychom byli jedno po boku všemohoucího Boha a mohli spatřit Jeho jednorozeného Syna“. Tato jednota s Kristem nevede k izolaci, ale naopak k hlubšímu společenství. „Neputujeme sami, jsme součástí společenství,“ zdůrazňuje papež. 

Bůh zná naši křehkost

Zvláštní pozornost věnuje Svatý otec scéně z Janova evangelia, kdy vzkříšený Kristus dvakrát říká Petrovi: „Následuj mě.“ Tentokrát zaznívá tato výzva po Petrově zapření a po jeho trojím vyznání lásky. Lev XIV. připomíná, že i když Petr ještě plně nechápal tajemství kříže, Ježíš už viděl jeho budoucí oběť. „Když se v průběhu života náš pohled zamlží, bude to právě Ježíšův hlas, který nás s trpělivou láskou povede.“

Druhé Kristovo „následuj mě“ je zároveň ujištěním, že Bůh zná naši křehkost. Často to není kříž sám, ale náš vlastní egoismus, který se stává překážkou na naší cestě k Bohu. Ježíšova slova Petrovi podle papeže odhalují, jak snadno soudíme druhé i samotného Boha, místo abychom s pokorou přijímali Jeho vůli.

Rizika hlučné společnosti

V závěru poselství papež upozorňuje na problém dnešní společnosti, kterou označuje za „hlučnou společnost“. Právě dnes jsou podle něj zapotřebí učedníci, kteří jasně hlásají absolutní primát Krista a dokáží rozpoznat Jeho hlas. Tato dovednost se rodí z četby Písma, z ticha modlitby, z naslouchání a pozorného studia pokladů moudrosti, které nabízí církev.

Všechno je součástí formace, kterou lze přijmout slovy: „Jestliže to Bůh chtěl pro mne, i já to chci.“

Poselství uzavírá Svatý otec prosbou obrácenou k Panně Marii Guadalupské, aby nám vyprosila odvahu odpovídat na Kristovo volání a přinášet radost z toho, že jsme Ho nalezli.