Setkání Ježíše se Samaritánkou ukazuje, že Bůh odpovídá na nejhlubší lidskou žízeň po pravdě a životě. Křesťané jsou zároveň zváni, aby druhým věnovali stejnou pozornost a otevřenost, jakou projevoval Ježíš. Na to upozornil papež Lev XIV. v promluvě před modlitbou Anděl Páně v neděli 8. března na Svatopetrském náměstí.
Svatý otec připomněl, že evangelní příběhy o setkání Ježíše se Samaritánkou, o uzdravení muže, který byl slepý od narození, a o vzkříšení Lazara provázejí od prvních staletí církve ty, kteří se připravují na křest o Velikonocích. Zároveň však oslovují celé křesťanské společenství, protože pomáhají věřícím znovu objevit radost z víry a prožívat ji autentičtěji.
Papež zdůraznil, že Ježíš je odpovědí na duchovní žízeň člověka. Jak říká Samaritánce u studny, voda, kterou dává, se v člověku stává „pramenem vody tryskající do života věčného“ (srov. Jan 4,14).
Mnoho lidí podle papeže i dnes hledá tento duchovní pramen. Připomněl přitom slova nizozemské autorky Etty Hillesum, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře. Ve svém deníku napsala, že se k tomuto prameni někdy dokáže dostat, jindy je však „zasypán kameny a pískem“ – a je proto třeba jej znovu objevit.
Právě k tomu je určena postní doba. „Těžko najít lepší využití energie než věnovat ji osvobození srdce,“ řekl Lev XIV. a dodal, že třetí postní týden je příležitostí obnovit své úsilí na cestě obrácení.
Papež se zastavil také u reakce učedníků, kteří byli překvapeni, že Ježíš hovoří se Samaritánkou – ženou ze samaritánského národa, s nímž se Židé běžně nestýkali. Tento moment ukazuje, jak obtížné může být přijmout Boží způsob jednání.
Ježíš proto učedníky vyzývá: „Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním“ (Jan 4,35). Tím připomíná, že Boží milost působí i tam, kde ji člověk na první pohled nevidí.
Ježíš přitom nejedná podle předsudků. Samaritánce naslouchá, věnuje jí pozornost a jedná s úctou, bez pohrdání. „Kolik lidí dnes hledá v církvi právě takovou jemnost a ochotu naslouchat,“ poznamenal papež.
Setkání se Samaritánkou se stává začátkem evangelizace. Žena se vrací do svého města a svědčí o tom, co prožila. Díky jejím slovům mnozí lidé přicházejí za Ježíšem a uvěří v něho.
Lev XIV. připomněl, že právě tak se rodí víra: skrze osobní setkání a svědectví. „Jak krásné je, když ztrácíme pojem o čase, abychom věnovali pozornost člověku, kterého potkáváme,“ dodal.
Na konec vyzval věřící, aby prosili Pannu Marii, Matku církve, o pomoc při službě lidem, kteří touží po pravdě a spravedlnosti. Zdůraznil, že křesťané nemají uvažovat v kategoriích „my“ a „oni“, ale mají být lidmi pokoje.
„Ctitelé, které hledá Bůh, jsou muži a ženy pokoje, kteří ho uctívají v Duchu a v pravdě,“ připomněl slova evangelia.
V závěrečných apelech papež Lev XIV. vyjádřil hluboké znepokojení nad vývojem situace na Blízkém východě a vyzval k modlitbě, aby utichlo násilí, umlkly zbraně a otevřel se prostor pro dialog, v němž bude možné slyšet hlas národů. Zvláštní modlitbu svěřil Panně Marii, Královně míru, aby se přimlouvala za ty, kdo trpí kvůli válce, a vedla lidská srdce po cestách smíření a naděje. Připomněl také Mezinárodní den žen a vyjádřil solidaritu ženám, které jsou v mnoha částech světa vystaveny diskriminaci a různým formám násilí.
Zdroj:Vatican News, anglická sekce