Papež na Lateránu: Liturgie má vynikat ušlechtilou prostotou

Kristus je jediným základem církve. Je tedy třeba neustále se vracet k Ježíši a evangeliu, řekl papež v bazilice sv. Jana v Lateránu. Právě tam dnes sloužil mši svatou při příležitosti výročí posvěcení tohoto chrámu. Ve své homilii věnoval zvláštní pozornost péči o krásu liturgie, „věrnost stylu ušlechtilé prostoty, typické pro římskou tradici”.

Fotogalerie

4

Lev XIV připomněl, že Lateránská bazilika byla postavena z vůle císaře Konstantina, který v roce 313 přiznal křesťanům svobodu vyznávat svou víru a pěstova svůj kult. Poznamenal, že dodnes si tuto událost připomínáme, abychom s vděčností vzpomínali na tuto historickou skutečnost. Lateránská bazilika, „Matka všech chrámů“, je však více než jen památkou a historickou vzpomínkou. Je znamením živé církve. Proto dnešní slavnost, jak poznamenal papež, vybízí k zamyšlení nad tím, co to znamená být církví.

Vraťme se ke Kristu a jeho evangeliu

V této souvislosti Lev XIV. poukázal na význam základů. „Než budeme moci stavět impozantní budovy, musíme hloubit v sobě i kolem sebe, abychom odstranili všechny nestabilní materiály, které by nám mohly bránit v dosažení neochvějné skály – Krista (srov. Mt 7, 24-27). Svatý Pavel o tom jasně promlouvá ve druhém čtení, když říká, že „nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus“ (1 Kor 3, 11). To znamená neustále se k Němu a k Jeho evangeliu vracet a být poslušni působení Ducha Svatého. V opačném případě by hrozilo přetížení těžkými konstrukcemi budovy se slabými základy.

Poučme se z historie církve

Papež zdůraznil, že nesmíme být ukvapení a povrchní. Musíme kopat hluboko, „osvobozeni od kritérií světa, který příliš často vyžaduje okamžité výsledky, protože nezná moudrost očekávání. Dvoutisíciletá historie církve nás učí, že pouze s pokorou a trpělivostí lze – s Boží pomocí – vybudovat skutečné společenství víry, schopné šířit lásku, podporovat misii, hlásat, slavit a sloužit apoštolskému učení, jehož prvním sídlem je tento chrám.“

Věrnost římské liturgické tradici

Svatý otec také poukázal na význam péče o krásu liturgie. Jak prohlásil koncil, liturgie je „vrcholem, k němuž směřuje konání církve, a (...) zdrojem, z něhož pramení veškerá její síla“. V ní jsme budováni jako Boží chrám a dostáváme sílu hlásat Krista světu. Papež zdůraznil, že v Římě by měla být sloužena tak, „aby mohla být vzorem pro celý Boží lid, s úctou k normám, s ohledem na různou vnímavost účastníků, v souladu s principem moudré inkulturace a zároveň ve věrnosti stylu ušlechtilé prostoty, typickému pro římskou tradici“.

V kráse liturgie se vyjadřuje láska

„Je třeba vynaložit veškeré úsilí – zdůraznil papež na závěr –, aby prostá krása obřadů mohla vyjadřovat hodnotu kultu pro harmonický růst celého Pánova Těla. Svatý Augustin říkal, že ‚krása není nic jiného než láska a láska je život‘ (Sermo 365, 1). Liturgie je oblastí, ve které se tato pravda uskutečňuje zvláštním způsobem. Přeji si, aby ti, kteří přistupují k oltáři římské katedrály, mohli poté odejít naplněni milostí, kterou chce Pán darovat světu.“