Papež povzbuzuje cisterciáky ve svědectví o společenství a chudobě

Při setkání s členy řádu cisterciáků, kteří se sešli na generální kapitule, papež František hovořil o důležitosti následování Ježíše v komunitě a prostřednictvím jejich misijní činnosti.

Při promluvě k cisterciákům v Klementinském sále Apoštolského paláce je papež František povzbudil na jejich cestě víry a ke společnému následování Ježíše "být s ním, naslouchat mu, pozorovat ho". Řekl, že je to cesta, kterou každý koná svým vlastním tempem, svou vlastní jedinečnou a neopakovatelnou historií, ale společně ve společenství, stejně jako dvanáct apoštolů, kteří byli stále s Ježíšem a kráčeli s ním. Nevybrali si sami sebe, ale byli vybráni Pánem, řekl papež, a nebylo vždy snadné spolu vycházet vzhledem k jejich rozdílům, slabostem a pýše.

I my jsme takoví, upozornil papež, a může být pro nás také náročné pohybovat se společně ve společenství. Zároveň nás nikdy nepřestane udivovat radost z tohoto daru společenství, i když nejsme dokonalí, nejsme všichni stejní, ale jsme povolaní společně, zúčastnění, povolaní kráčet za Pánem.

Otevřenost vůči druhým a společné kráčení v církvi

Při popisu "společného následování Krista" papež vysvětlil, že to zahrnuje neustálý závazek k obrácení tím, že se otevřeme a vyjdeme vstříc druhým. To platí i pro společenství, které nesmí být sebestředné, ale "otevřené, vstřícné a misionářské", řekl papež. Tento způsob také odráží působení Ducha svatého, který "dává vzniknout velké rozmanitosti charismat a forem života, velké 'symfonii'," řekl papež. To vyžaduje, abychom kráčeli společně, všichni naladěni na jediné srdce církve, kterým je láska.

Není společenství bez obrácení, řekl dále papež, a to je tedy nutně plodem Kristova kříže a působení Ducha, a to jak v jednotlivcích, tak ve společenství.

Misijní působení, které si cení rozmanitosti

Papež také vyjádřil uznání cisterciákům, kteří při svém otevření se misijní činnosti vnímají důležitost komplementarity mezi mužem a ženou, stejně jako kulturní rozmanitost mezi asijskými, africkými, latinskoamerickými, severoamerickými a evropskými členy.

Zkušenost setkání s rozmanitostí je dnes znamením doby, řekl a uvedl, že jejich svědectví nabízí bohatý přínos vzhledem k tomu, že ve svém kontemplativním povolání také hluboce zakoušejí rozmanitost na úrovni nitra, v modlitbě a v duchovním dialogu. A to obohacuje "symfonii" o hlubší a tvůrčí rezonance.

Na závěr papež František cisterciáky povzbudil, aby si osvojili větší chudobu, a to jak duchovní, tak materiální, a byli tak více k dispozici Hospodinu. Vyzval je, aby pokračovali ve své rozsáhlé službě a stále si uchovávali živou naději.