Papež Lev XIV. se při generální audienci 29. dubna ohlédl za svou nedávnou apoštolskou cestu do Afriky, která se uskutečnila ve dnech 13.–23. dubna 2026 a vedla do Alžírska, Kamerunu, Angoly a Rovníkové Guineje. Podle jeho slov byla tato návštěva především „poselstvím míru v době poznamenané válkami a závažným porušováním mezinárodního práva“.
„Děkuji Pánu, že mi umožnil tuto cestu uskutečnit a prožít ji jako poselství míru,“ uvedl papež a zdůraznil, že ji vnímal jako pastýřskou návštěvu, jejímž cílem bylo povzbudit Boží lid. Svatý otec připomněl, že pro místní obyvatele znamenala jeho přítomnost možnost vyjádřit radost z víry i naději na důstojnější budoucnost: „Byla to příležitost dát zaznít jejich hlasu, vyjádřit radost z toho, že jsou Božím lidem, i naději na lepší budoucnost pro každého.“
První zastávkou apoštolské cesty bylo Alžírsko, kde papež navázal na duchovní odkaz svatého Augustina a setkal se s katolickou menšinou i představiteli dalších náboženství. Zdůraznil význam dialogu a vzájemného porozumění. „Je možné žít jako bratři a sestry i přes náboženské rozdíly, pokud se vnímáme jako děti jednoho milosrdného Otce,“ uvedl papež.
V Kamerunu papež vyzval k úsilí o smíření a pokoj, zejména v oblastech poznamenaných napětím. Připomněl také potřebu spravedlivého rozdělení bohatství, podpory mladých a udržitelného rozvoje. Vyjádřil přání, aby duch jednoty, který provázel jeho návštěvu, přetrvával a inspiroval další kroky společnosti.
V Angole papež poukázal na složitou historii země a zdůraznil roli církve ve službě smíření a pokoje. Silným momentem byla jeho návštěva mariánské svatyně Mamã Muxima, kde podle jeho slov „bije srdce národa“. Vyzdvihl zde naději, která dokáže obstát navzdory zklamáním: „Je to naděje, která odolává zklamáním způsobeným ideologiemi a prázdnými sliby mocných.“
V Rovníkové Guineji pak patřila k nejsilnějším okamžikům návštěva věznice ve městě Bata. „Vězni zpívali z plna hrdla píseň díků Bohu a prosili o modlitbu za své hříchy i za svobodu. Nikdy jsem nic podobného neviděl,“ uvedl papež.
Společná modlitba Otče náš v dešti byla podle něj „pravým znamením Božího království“. Setkání s mladými lidmi pak vyvrcholilo eucharistickou slavností, která uzavřela celou apoštolskou cestu. Papež zdůraznil, že tato cesta byla svědectvím naděje a výzvou k budování pokoje i v dnešním světě poznamenaném konflikty.
Na závěr generální audience Svatý otec připomněl zhoršující se bezpečnostní situaci v jihozápadní Kolumbii. „S bolestí a znepokojením myslím na situaci v Kolumbii,“ uvedl a vyjádřil lítost nad ztrátami na životech. Zároveň ujistil o své blízkosti obětem i jejich rodinám a vyzval k odmítnutí násilí: „Vyzývám všechny, aby odmítli každou formu násilí a zvolili cestu pokoje.“