Papež při generální audienci: Církev je znamením spojení s Bohem i mezi lidmi

Církev zpřítomňuje Boží plán spásy: sjednotit lidi s Bohem i mezi sebou v Kristu. Je znamením a nástrojem smíření v rozděleném lidstvu, tělem vzkříšeného Pána putujícím dějinami. Papež Lev XIV. to zdůraznil při generální audienci na Popeleční středu, když pokračoval v katechezích inspirovaných dokumenty Druhého vatikánského koncilu.

Svatý otec se tentokrát zaměřil na dogmatickou konstituci Lumen gentium o církvi. Navázal tak na předchozí katecheze věnované konstituci Dei Verbum o Božím zjevení, kterou označil za „jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších“ dokumentů koncilu. Připomněl, že dosavadní úvahy ukazovaly, jak Bůh zjevuje svůj plán lásky: chce skrze Ježíše Krista sjednotit všechny lidi s Bohem. Právě v tomto tajemství lze podle papeže pochopit původ i poslání církve.

Když Druhý vatikánský koncil popisoval církev, chtěl především ukázat její původ. Proto konstituce Lumen gentium, schválená 21. listopadu 1964, převzala z listů apoštola Pavla pojem „tajemství“. Neznamená však něco temného či nesrozumitelného, jak se někdy chápe. Naopak označuje skutečnost dříve skrytou a nyní zjevenou: Boží plán sjednotit celé stvoření v Kristu, uskutečněný jeho smrtí na kříži.

Tento plán se podle papeže nejzřetelněji zakouší ve shromáždění církve při liturgii. „Tam se relativizují rozdíly a rozhodující je to, že jsme spolu, protože nás přitahuje Kristova láska, která zbořila zeď rozdělení mezi lidmi a společenskými skupinami,“ zdůraznil.

Podle apoštola Pavla je tajemství zjevením toho, co Bůh zamýšlel pro celé lidstvo. Projevuje se v konkrétních společenstvích a postupně zahrnuje všechny lidi, ba i celé stvoření. Svatý otec připomněl, že lidstvo je poznamenáno rozdělením, které samo nedokáže překonat, přestože touha po jednotě je v lidském srdci hluboce přítomná.

Do této situace vstupuje Kristovo působení v síle Ducha Svatého a překonává mocnosti rozdělení. Shromáždění věřících kolem evangelia je zkušeností přitažlivosti Kristova kříže – nejvyššího projevu Boží lásky. Znamená to být svolán Bohem; právě proto se používá výraz ekklesia, tedy shromáždění těch, kdo poznali, že byli povoláni.

„Existuje tedy určitá shoda mezi tímto tajemstvím a církví: církev je tajemství, které se stalo viditelným,“ zdůraznil papež. Toto povolané shromáždění pak nelze omezit na „čistě lidské uskupení“; naopak je Božím plánem pro všechny lidské bytosti. Proto také koncilní otcové v konstituci Lumen gentium potvrzují, že „církev je v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva“ (LG 1).

„S využitím termínu svátost a s jeho dalším vysvětlením se chce říci, že církev je v historii lidstva vyjádřením, které chtěl uskutečnit Bůh; s pohledem na ni lze proto do určité míry uchopit Boží plán a tajemství – v tomto smyslu je církev svátostí,“ vysvětlil papež Lev.

V tomto světle papež představil církev jako znamení i nástroj Božího plánu spásy. Je znamením, protože zviditelňuje jednotu, kterou Kristus vytvořil svým křížem a zmrtvýchvstáním. Je také nástrojem, protože právě skrze církev Bůh uskutečňuje svůj záměr sjednotit lidi s Bohem i mezi sebou.

Na konec Svatý otec vyzval, aby církev putující světem, stále poznamenaným rozdělením, zůstávala věrná svému poslání posvěcení a smíření a aby ji vedl Kristus.

V závěru generální audience papež Lev XIV. ve svých pozdravech v různých jazycích vyzval věřící k prožití postní doby v modlitbě a obrácení srdce, které vede k lásce k druhým. Zdůraznil, že post má pomoci vrátit Boha do středu života a obnovit víru, aby se křesťané mohli připravit na slavení velikonočního tajemství.

Zvláště doporučil „půst od slov“, která mohou zraňovat a rozdělovat, a připomněl skutky milosrdenství jako cestu k setkání s Bohem. Polským poutníkům také připomněl odkaz svaté Faustiny Kowalské a úctu k Božímu milosrdenství.

Zdroj: Vatican News – anglická a italská sekce