Papež Lev XIV. se při promluvě před modlitbou Anděl Páně v neděli 30. srpna v Castel Gandolfu zaměřil na chvíle, kdy člověk nerozumí Božím cestám a Boží jednání neodpovídá jeho očekáváním. Na příkladu apoštola Petra povzbudil věřící, aby ani tehdy nepřestávali vést s Pánem upřímný dialog a učili se s pokorou přijímat jeho vůli.
Papež v Castel Gandolfu zůstal po sobotní mši svaté v kostele Panny Marie od Jezera (Madonna del Lago) a následném mariánském procesí, jehož část absolvoval na lodi na jezeře Albano.
Při zamyšlení nad evangeliem Svatý otec připomněl Petrovu reakci ve chvíli, kdy Ježíš učedníkům oznámil své blížící se utrpení, smrt a vzkříšení. Jeho slova Petra překvapila a možná i zklamala, protože neodpovídala představám učedníků o vítězném a mocném Mesiáši.
„Není vždy snadné pochopit a přijmout Boží cesty, zvláště když se liší od těch našich,“ řekl Lev XIV. před několika tisíci věřícími shromážděnými na náměstí před Apoštolským palácem v Castel Gandolfu.
Petr sice vyznával víru v Krista, zároveň jako by mu podle papeže říkal: „Takto se svět nezachraňuje.“ Podobné pokušení se podle Lva XIV. může objevit také v životě každého člověka. Můžeme nabýt dojmu, že se Pán „mýlí“, že nás neposlouchá nebo se o nás nezajímá.
Petrova reakce však podle papeže navzdory své impulzivnosti ukazuje dvě důležité věci. Především nás učí nikdy nepřerušovat dialog s Pánem a s důvěrou mu svěřovat své obtíže, včetně toho, že nerozumíme tomu, co od nás žádá.
Zároveň bychom neměli Boží jednání posuzovat podle vlastních představ. Papež vyzval věřící, aby se „s pokorou a v modlitbě“ učili naslouchat tomu, co jim Bůh svým jednáním ukazuje, i když to neodpovídá jejich očekáváním.
Ježíš učedníkům vysvětluje, že kdo chce kráčet v jeho stopách, musí zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat ho. Právě tuto cestu nakonec přijal také Petr, který v Kristu rozpoznal svého Vykupitele a zůstal mu věrný až k mučednické smrti.
Na závěr Lev XIV. vyzval věřící, aby prosili o stejnou upřímnost, jakou měl Petr, a dokázali Bohu pokorně říci, co skutečně cítí, i když je jejich srdce neklidné. Zároveň je podle papeže třeba pěstovat stejnou ochotu přijmout to, co od nás Bůh žádá, i když to přesahuje naše vlastní představy a očekávání.