Papežovo objetí jí přineslo úlevu. Mladá Španělka otevřeně promluvila o boji s depresí

Necelé dva měsíce poté, co před plným barcelonským stadionem svědčila před papežem Lvem XIV. o svém boji s depresí, která ji přivedla až k pokusu o sebevraždu, vypráví pětatřicetiletá Carmina Santamaría Tejada o cestě zpět k životu. Pomohla jí odborná terapie, hudba, každodenní účast na mši svaté i vědomí, že Bůh člověka neopouští ani v nejtěžších chvílích.

Carmina Santamaría Tejada, učitelka angličtiny a hudby z Barcelony, se letos 9. června setkala s papežem Lvem XIV. při setkání s mladými lidmi na Olympijském stadionu v Barceloně. Před desítkami tisíc účastníků otevřeně promluvila o dlouholetém boji s depresí, která ji v minulosti dovedla až k pokusu o sebevraždu.

Objetí, které přineslo úlevu

Na setkání s papežem vzpomíná jako na mimořádně silný okamžik. „Bylo to srdečné objetí, které mi přineslo úlevu. Jako když je člověk unavený a někdo ho obejme – veškerá tíha najednou zmizí. Byl to okamžik úlevy pro duši,“ říká Carmina.

Možnost setkat se s papežem vznikla nečekaně. Kněz zodpovědný za pastoraci mládeže jí vyprávěl o tragické sebevraždě, která jím hluboce otřásla. Carmina mu tehdy poprvé svěřila svůj vlastní příběh. O několik dní později jí zavolal s nabídkou, aby během papežovy návštěvy Barcelony položila Svatému otci otázku a podělila se o své svědectví.

Víra, která pomohla vydržet

Carmina vzpomíná, že nejtěžší období přišlo po pandemii covidu-19, kdy se její psychické obtíže výrazně zhoršily. Vedle odborné terapie pro ni byla velkou oporou každodenní účast na mši svaté.

„Každé odpoledne jsem chodila do kostela. Často jsem celou mši proplakala, ale před odchodem jsem vždy řekla: ‚Pane, uvidíme se zítra. Vrátím se zítra. Vydržím ještě jeden den.‘ A tak jsem šla den po dni,“ vzpomíná.

Velkou pomoc našla také v hudbě. Zpěv, hra na kytaru a klavír i skládání písní se pro ni staly způsobem, jak vyjádřit bolest a postupně znovu nacházet pokoj.

Úsměv může skrývat velké utrpení

Dnes Carmina učí na škole a vnímá, jak velkému tlaku čelí mladí lidé. Sociální sítě podle ní často vytvářejí iluzi množství vztahů, skutečná osamělost však zůstává. „Jsme propojeni více než kdy dřív, ale naše vztahy jsou často velmi povrchní. Když člověk opravdu trpí, neví, komu se může svěřit,“ říká.

Přiznává také, že její okolí dlouho netušilo, čím prochází. „Vždycky jsem se usmívala. Úsměv se může stát zdí – lidé ho vidí a myslí si, že je všechno v pořádku.“

Je třeba mluvit o duševním zdraví

Podle Carminy je téma duševního zdraví mezi mladými lidmi stále tabu. O to důležitější je nebát se vyhledat pomoc včas. Dnes otevřeně svědčí o své zkušenosti, aby povzbudila druhé, kteří procházejí podobným utrpením. Zdůrazňuje, že víra a modlitba byly pro ni velkou oporou, zároveň však připomíná význam odborné psychologické pomoci. Právě toto spojení víry, lidské blízkosti a léčby jí pomohlo znovu objevit radost ze života.