Apoštolská cesta Lva XIV. do Španělska, která začíná v sobotu 6. června, bude již devátou papežskou návštěvou v této zemi. Každá z předchozích návštěv přinášela silné poselství nejen pro obyvatele této země, ale pro celou Evropu, která se snaží distancovat od křesťanské identity, a pro církev, které dal Pyrenejský poloostrova mnoho svědků – v minulosti i současnosti.
Prvním papežem, který navštívil Španělsko, byl Jan Pavel II. Apoštolská návštěva, kterou uskutečnil na přelomu října a listopadu 1982, byla mimořádně intenzivní, zahrnovala 16 měst a papež při ní pronesl 40 promluv a kázání. Vzhledem k politickým změnám, které se v té době odehrávaly mezi národy Starého kontinentu, včetně Španělska, kde se po smrti generála Franca rodila demokracie, se tato návštěva stala silným poselstvím pro celou Evropu.
Papež – při návštěvě míst spojených s velkými světci, mimo jiné Ávily u příležitosti 400. výročí smrti sv. Terezie a rodného kraje sv. Ignáce – putoval po stopách velkých španělských svatých a připomínal roli Španělska v dějinách církve. Rovněž důrazně hovořil o křesťanské identitě Evropy a jedna z nejsilnějších promluv celého pontifikátu, kterou na toto téma pronesl, zazněla v Santiagu de Compostela a je dnes známá jako „Evropský akt“. Svatý otec tehdy připomněl – spolu s Goethem – že právě na poutní stezce vedoucí k hrobu sv. Jakuba se rodilo evropské vědomí. A volal: „Evropo, (…) Najdi sebe sama! Buď sama sebou! Objev své počátky. Vdechněte život svým kořenům. Vdechněte život těmto autentickým hodnotám (…) Ostatní kontinenty na tebe hledí a očekávají od tebe stejnou odpověď, jakou dal svatý Jakub Kristu: ‚Mohu‘.“
Další papežská návštěva Španělska se uskutečnila v roce 1984 a několikahodinový pobyt na Pyrenejském poloostrově byl zastávkou na cestě po stopách Kryštofa Kolumba do Portorika a Dominikánské republiky, u příležitosti 500. výročí jeho druhé výpravy a 500. výročí počátků evangelizace Ameriky. Jan Pavel II. navštívil Zaragozu, odkud se Kolumbus vydal na druhou stranu oceánu.
V bazilice Nuestra Señora del Pilar, kde je Panna Maria uctívána jako patronka všech španělsky mluvících katolíků (a španělsky dnes mluví nejvíce katolíků na světě), připomněl Svatý otec při své promluv k misionářům a jejich rodinám, že právě na tomto místě „v dávné tradici svatyně del Pilar se zjevuje v celé své kráse apoštolský rozměr Církve“. Poděkoval Španělům za misijní službu, která trvá již po staletí, a zdůraznil význam mariánské úcty v zemi, kde „říkat Španělsko znamená říkat Maria“.
Příležitostí k třetí cestě do Španělska byly IV. Světové dny mládeže, které se konaly v Santiagu de Compostela v srpnu 1989. Jejich mottem byla slova z Evangelia podle sv. Jana: „Já jsem Cesta, Pravda a Život“. Je příznačné, že za první místo setkání mládeže z celého světa mimo Řím (a Buenos Aires v roce 1987) si polský papež vybral jednu z nejstarších poutních cest Evropy, aby v nejistých časech připomněl mladým lidem, že mají v životě následovat Krista. A světu – a zejména Evropě, která stále silněji odmítala totalitní útlak – ukázal, že budoucností jsou právě tito mladí lidé, odvážně hledající svou křesťanskou identitu.
„Patrone poutníků, postav se do čela této pouti mladých křesťanů. A jako kdysi národy směřovaly k tobě, tak dnes vyjdi s námi vstříc všem národům. Spolu s tebou, svatý Jakube, apoštole a poutníku, chceme národům Evropy a světa zvěstovat, že Kristus je – dnes i navždy – Cesta, Pravda a Život,“ zdůraznil Jan Pavel II. v Santiagu.
Každá z papežských návštěv, jakkoli byla vždy mnohostranná a plná významů v každém budo programu, měla své „hlavní téma“. V případě 4. cesty Jana Pavla II. do Španělska v červnu 1993 jím bylo zakončení 45. Mezinárodního eucharistického kongresu a oslavy 500. výročí evangelizace Ameriky. Z těchto dvou důvodů navštívil především Sevillu (místo konání kongresu), Huelvu spojenou s Kryštofem Kolumbem a Madrid, kde vysvětil 37 jáhnů na kněze.
Papež připomínal význam eucharistie v křesťanském životě a odpovědnost katolíků ve společenském životě, který v té době provázely procesy evropské integrace, ale také sekularizace. Není bez významu ani skutečnost, že právě Španělsko se stalo prvním cílem jeho pouti do západní Evropy po přelomovém roce 1989 – kromě návštěvy Malty a Portugalska, kam se vydal v den výročí atentátu (13. května).
Během své poslední dvoudenní návštěvy Španělska v květnu 2003, jejíž mottem byla slova ze Skutků apoštolů „Budete mými svědky“, se Jan Pavel II., již vážně nemocný, vydal pouze do Madridu. Na letišti Cuatro Vientos se tam setkal s 700 tisíci mladými lidmi a o den později, za přítomnosti milionu věřících, svatořečil pět Španělů.
„Nevzdávejte se svých křesťanských kořenů! Jen tak budete schopni nabídnout světu a Evropě kulturní bohatství své historie,“ apeloval tehdy papež. Jeho slova se stala jakousi závětí, kterou zanechal místní církvi, znovu vyzvané k tvůrčímu zapojení do osudu světa, který vstoupil do třetího tisíciletí.
Ve chvíli, kdy španělskou společnost polarizovaly reformy, které nebyly vždy v souladu s učením církve, biskupové se snažili posílit věřící mimo jiné organizací V. Světového setkání rodin, které se v červenci 2006 konalo ve Valencii. Účast na něm se stala příležitostí k první návštěvě Benedikta XVI. ve Španělsku, kam papež přijel se silným poselstvím na podporu rodin.
„Rodina založená na nerozlučném manželství mezi mužem a ženou je prostředím, v němž se člověk může důstojně narodit a celistvě se rozvíjet“ – řekl papež během setkání s dvoumilionovým davem věřících a jeho slova byla jasným odkazem na legalizaci manželství osob stejného pohlaví ve španělském právu v červenci 2005.
Příležitostí k druhé návštěvě Benedikta XVI. ve Španělsku byl Svatý rok apoštola Jakuba, který se slaví v letech, kdy 25. červenec připadá na neděli. Tak tomu bylo v roce 2010 a papežská návštěva, během níž navštívil Santiago de Compostela a Barcelonu, kde vysvětil monumentální dílo Gaudího – baziliku Sagrada Familia – se stala příležitostí k opětovnému připomenutí, aby Evropa znovuobjevila svou křesťanskou identitu – a to i prostřednictvím svých kulturních a uměleckých tradic.
„Evropa se musí otevřít Bohu, vyjít mu beze strachu vstříc, spolupracovat s Jeho milostí ve prospěch lidské důstojnosti, kterou objevily nejlepší tradice: vedle tradice biblické, která má v tomto ohledu zásadní význam, také tradice antické, středověká a novověká, z nichž vzešla velká filozofická a literární, kulturní a sociální díla Evropy,“ řekl papež.
Příležitostí k poslední papežské pouti do Španělska byly 26. Světové dny mládeže, které v srpnu 2011 hostil Madrid. Jejich mottem byla slova „Zakořeněni a postaveni na Kristu, silní ve víře“ a papežovo povzbuzení mladým lidem, aby se nebáli překážek ve vyznávání víry, nabylo nečekaně praktického významu. Na jedné straně kvůli proticírkevním protestům, které se za přítomnosti statisíců poutníků valily ulicemi Madridu. Na druhé straně kvůli nečekané bouřce, která se přehnala nad letištěm Cuatro Vientos během večerního bdění se Svatým otcem.
Benedikt XVI. tehdy zůstal s mladými lidmi a modlil se s nimi v proudech deště až do samého konce. „Prožili jsme spolu dobrodružství,“ řekl jim na závěr bdění. „Stejně jako dnes večer, s Kristem budete vždy schopni čelit životním zkouškám. Nezapomeňte na to.“
překlad - jb -