Pastýřský list pražského arcibiskupa Jana Graubnera katechetům

Přinášíme plné znění pastýřského listu pražského arcibiskupa Jana Graubnera katechetům.

Drazí bratři v kněžské a jáhenské službě, milí katecheti a katechetky, učitelé náboženství a vedoucí společenství,

rád využívám začátku školního roku, abych Vám poděkoval za Vaši důležitou službu v církvi. Zároveň každému z Vás vyprošuji Boží pomoc do nového roku, a hlavně Vám přeji radost z Boha, která bude Vaší silou i nejlepším pomocníkem ve Vaší službě.

Oslovuji Vás společně, protože mi velmi záleží na Vaší úzké spolupráci. I když se Vaše zaměření trochu liší, pracujete na společném díle, které vychází z Ježíšova příkazu: Jděte, získejte učedníky, křtěte a učte. Podle svatého Matouše to Pán řekl takto: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ Náš první úkol je tedy vyjít, nečekat na ty, kteří přijdou nebo se přihlásí, ale aktivně získávat učedníky. Nejde však jen o nějaký nábor, ale o probuzení zájmu, vzbuzení touhy, navázání vztahu a budování přátelství s Ježíšem a zapojení se do společenství Ježíšových přátel. Křtít a učit nestačí, i když obojí je součástí našeho poslání.

Společně jsme zodpovědní za komplexnost. Kdo učí, musí myslet na získávání i uvádění do společenství církve. Kdo vede společenství, musí myslet i na vzdělávání. Pokud jeho členové nemají vzdělávání jinde, nabídněme ho vedoucí společenství sami. Podobně nestačí výuka náboženství bez uvádění do tajemství víry a života ze svátostí. Naši svěřenci by byli ošizeni, kdyby náš přístup nebyl komplexní. Vždy musíme brát vážně dané věk, prostředí, zázemí a stupeň osobní zralosti a respektovat svobodu, ale nikdy bychom neměli rezignovat na nabídku komplexní formace Evangeliem, kterou nabídneme sami, nebo ji zprostředkujeme.

Evangelium nepochopí, kdo nepřijme Ježíšovo myšlení. Naučit se myslet jako Ježíš není snadné, ale jde o dobrodružství plné osobních zkušeností, které jsou více než zážitky. I malé děti či mladí ve víře mohou získat zkušenost, že Bůh, který je Láska, není od nich daleko, ale miluje v jejich vlastním srdci, když oni dělají nezištný skutek lásky či odpuštění. Tak mohou poznat, že když naslouchají Ježíši a nechají v sobě působit Boha, mění se k lepšímu i atmosféra mezi nimi. Mohou zakusit Boží království v sobě i mezi sebou. Jen kdo z vlastní zkušenosti pozná pravdivost a sílu Božího slova uvedeného ve skutek, může zažít úžas nad Boží velikostí a touhu pokračovat na cestě poznávání a budování přátelství s Ježíšem.

Sdílení duchovních zkušeností buduje společenství učedníků a vede k novému setkání s Bohem. Když Emausští učedníci sdělovali svou zkušenost s Ježíšem na cestě, stanul mezi nimi. Víra není jen věcí rozumu, ale především milosti a vztahu, který roste zkušenostmi. Víra roste předáváním, proto patří k základní formaci učedníka i snaha dělit se o svou zkušenost a získávat další učedníky. Pro děti to mohou být spolužáci či sourozenci a někdy i vlastní rodiče. Také apoštolové po první zkušenosti s Ježíšem hned volali své bratry či kamarády. Misie je přirozenou reakcí na duchovní objev.

Naším úkolem je i výchova ve víře. Naše víra musí být nakažlivá. Proto musíme žít tak, abychom my sami měli stále aktuální zkušenosti s žitím Božího slova a mohli svěřence inspirovat bez ohledu na to, jestli se právě cítí věřící, nebo ne. Víra je ze slyšení. Nejen z informací. Z našich slov i skutků musí vyzařovat radostná víra, která může zapalovat. Kdo se vydává na cestu víry, nutně potřebuje duchovního průvodce. Buďme připraveni naslouchat jejich otázkám i zkušenostem, aby se měli komu svěřit. Při jejich hledání neodpovídejme jen poučkami, nýbrž nastavujeme zrcadlo Božího slova, třeba doplněného našimi zkušenostmi s Bohem či postojem církve, v němž najdou odpověď sami. Buďme trpěliví a velkorysí, berme vážně situaci, v níž se nacházejí, ale nesnižujme laťku. Mladí se nebojí velkých výzev.

Nechci příliš zasahovat do Vašich programů, ale přesto prosím, abyste ve všech rozvrzích dbali na budování upřímného přátelství dětí s Ježíšem a probouzení touhy líbit se mu, jednat jako on.

Pokud jde o vědomosti, u předškolních dětí dbejme alespoň na znalost modlitby Otče náš, protože tak mluví se svým Otcem náš přítel Ježíš, a modlitby k Matce Boží Zdrávas Maria.

Před prvním svatým přijímáním připravte děti na svátost pokání a zavčas proberte Desatero. Neodkládejte téma hříchu a Božího milosrdenství až na pozdější dobu.

Absolventi základních škol a kandidáti na svátost biřmování mají mít náboženské znalosti alespoň na úrovni Katechismu pro mládež Youcat.

Znalosti nejsou všechno, ale počty praktikujících katolíků, kteří věří na převtělování či chodí ke kartářce nebo neznají cestu k duchovnímu uzdravení skrze svátosti a propadají beznaději, nejsou dobrou vizitkou naší práce.

Bratři a sestry,

služba katechety, učitele náboženství a toho, kdo doprovází ke zralé víře, nám dává ohromnou příležitost přispět k pozitivní změně společnosti. Každý z našich žáků může být začátkem nového řetězce nadšených misionářů. Neztrácejme naději, že naše nasazení opravdu stojí za to. A nezapomínejme, že ten, kterému patří všechna moc na nebi i na zemi, je s námi v každém okamžiku.

Rád uslyším o Vašich dobrých zkušenostech. Ujišťuji Vás svou modlitbou a Vám i Vašim svěřencům ze srdce žehnám.

Mons. Jan Graubner

arcibiskup pražský a primas český