Pokus o omezení zpovědního tajemství ve Francii neuspěl

Francouzský parlament odmítl návrh, který by kněze zavazoval oznamovat informace získané ve svátosti smíření. Debata se rozvinula v souvislosti s kauzou zneužívání ve škole Bétharram a znovu otevřela otázku vztahu mezi ochranou nezletilých a náboženskou svobodou.

Návrh vznikl po zveřejnění stovek obvinění souvisejících s katolickou školou vedenou Kongregací kněží Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Bétharramu. V rámci připravované legislativy zaměřené na ochranu nezletilých a prevenci násilí ve vzdělávacích institucích se objevilo ustanovení, které by zrušilo dosavadní výjimku pro duchovní týkající se informací získaných při výkonu jejich služby. Pokud by bylo schváleno, mohli by být kněží nuceni oznamovat skutečnosti sdělené při zpovědi, pokud by se týkaly zneužívání nezletilých.

Po rozsáhlé parlamentní debatě však poslanci toto ustanovení z návrhu zákona odstranili. Samotný zákon byl následně schválen jednomyslně.

Katolická církev ve Francii výsledek přivítala, zároveň však zdůraznila, že ochrana dětí a pomoc obětem zůstávají její prioritou. Od zveřejnění zprávy Nezávislé komise pro sexuální zneužívání v církvi (CIASE) v roce 2021 zavedly francouzské diecéze, katolické školy i další církevní organizace řadu preventivních opatření, vzdělávacích programů a postupů pro oznamování případů zneužívání.

Obavy církevních představitelů se však soustředily na jinou otázku – zda může stát požadovat po kněžích porušení zpovědního tajemství. Podle nich není zpovědní tajemství privilegiem kněží, ale právem věřících. V katolickém pojetí totiž zpověď není pouze důvěrným rozhovorem, ale svátostí, při níž člověk vyznává své hříchy před Bohem a kněz zde vystupuje jako služebník svátosti. Církevní právo ukládá za přímé porušení zpovědního tajemství nejpřísnější kanonické tresty bez ohledu na závažnost vyznaného hříchu či totožnost kajícníka.

Zpovědní tajemství bylo formálně zakotveno již na IV. lateránském koncilu v roce 1215 a přečkalo staletí politických i společenských změn. I v obdobích výrazného napětí mezi církví a státem ve Francii zůstávalo právně i kulturně respektovanou součástí náboženského života.

Diskuse proto přesahuje rámec jedné právní normy. Dotýká se širších otázek svobody svědomí, náboženské svobody a role náboženství ve veřejném prostoru. Zastánci zrušení zpovědního tajemství argumentují potřebou maximální ochrany zranitelných osob. Jeho obhájci naopak upozorňují, že zpověď může být někdy prvním místem, kde oběti zneužívání najdou odvahu promluvit nebo kde pachatelé začnou čelit odpovědnosti za své jednání. Ztráta důvěry v důvěrnost svátosti by podle nich mohla tuto možnost uzavřít.

Biskup Matthieu Rougé z Nanterre v této souvislosti zdůraznil, že církev neusiluje o vyjmutí z občanského práva. Mimo rámec svátosti smíření francouzské diecéze stále více spolupracují se státními orgány a institucemi na ochranu dětí. Podle představitelů církve však nelze zaměňovat povinnost chránit nezletilé se zpovědním tajemstvím, protože jde o dvě odlišné oblasti.

Ačkoli odstranění sporného ustanovení zatím zabránilo přímému střetu mezi státem a církví, mnozí pozorovatelé se domnívají, že debata tím nekončí. Podobné otázky se ve Francii objevují opakovaně a lze očekávat, že se budou vracet i v budoucnu.

Zdroj. Zenit