Pouť u minoritů v Krnově i jako děkovná mše za všechny, kdo zde pomáhali po loňských povodních

V klášterním kostele bratří minoritů v Krnově proběhne 7. září pouť ke cti Narození Panny Marie, pojatá letos jako děkovná mše svatá za zdárné zvládnutí oprav po loňských povodních a za ty, kdo s jejich následky pomáhali nebo stále ještě pomáhají.

Řeka Opava, která normálně dosahuje cca půlmetrové výšky, stoupla vloni na 5,5 m a vytvořila z Krnova jedno velké jezero. Zalila i klášter menších bratří sv. Františka. Zanechala kolem něj dvě průrvy, jedna ze zahradních zdí zmizela neznámo kam, v samotném objektu vše plavalo na hladině zvíci půldruhého metru.

„Když jsem viděl tu hrůzu, tak jsem si nedovedl představit, co a jak to budeme dělat. To bylo šílené, nad lidské síly. Pán Bůh se ale postaral,“ ohlíží se zpět představený kláštera P. Bogdan Sikora, OFMConv., přičemž vyzdvihuje významnou pomoc P. Jana Randy, hornobenešovského faráře, který se zúčastnil celé akce hned od samého začátku. „Dal to na sociální sítě a lidé přišli. Denně třicet i více. Pak už to začalo být nadějné, začalo se to rýsovat. Viděl jsem to jako Boží zásah, najednou jsem viděl, že to jde. Až se divím, jak to Pán Bůh řídí,“ vzpomíná dále.

Začalo se to rýsovat

První linka tohoto postupného rýsování se spočívala v odstranění až deseticentimetrových nánosů bahna, vrácení lavic a oltářů na původní místa, vynesení všech věcí na dvůr a jejich následné čištění a sušení. Lidé přijížděli doslova z celé republiky (ale i z Polska nebo ze Slovenska): z Němčic na Hané, Velehradu, Brna, Vysokého Mýta, Plzně, z Vysočiny, jižních Čech… Některé dny jich dorazilo k sedmdesáti.

Po tomto hrubém nárysu byly v řadě za sebou přidávány další linky, pragmaticky dané potřebami chodu kláštera „Nejdříve jsme dali do pořádku kapli svaté Máří Magdalény, abychom tam mohli mít mše svaté,“ bilancuje P. Bogdan. „S kostelem se muselo čekat, pod lavicemi totiž není dlažba, tak stály měsíce na špalcích a dolů jsme je dali až těsně před Velikonocemi – tehdy jsme kostel otevřeli a mohly být slouženy mše svaté tam. Postupně jsme zprovozňovali další části, mimo jiné i salónek, kde se scházejí po mši svaté lidé, kteří k nám chodívají.“

U toho pochopitelně nezůstalo. Pro potřeby osob přijíždějících do kláštera na duchovní cvičení se daly do pořádku refektář a klášterní kaple. Pořídily se nové stoly a židle, ježto ty předešlé voda vyřadila jednou provždy z provozu, celé přízemí se muselo vymalovat, očistit a osušit dřevěné obložení, několikrát se drhlo bahno z dlaždic, „protože i když byly umyté, pořád tam nějaké stopy po něm zůstávaly“.

A jak dál?

Co dál? „V kostele teď budou restaurátoři obnovovat výmalbu stěn do výšky, kde byla hladina vody, takže zhruba metr a půl. Čeká nás restaurování poničených soch – svatý Antonín, svatý František, svatý Josef, pak socha Pána Ježíše na velkém kříži, co visel v kapli a měl vodu po hruď, pieta a pozlacený kříž, plus obrazy, ty též musíme restaurovat – to jsou obrovské náklady a na všechno nemáme,“ vypočítává P. Bogdan následné kroky a přidává další položky k celkovému účtu, jež se mu momentálně vybaví:  „Ani v té kapli to není vše hotové. Dále tu je chodba, sál, kuchyň. A další místnosti čekají – většinou ty z bývalého hotelu Morava. Byli tu odborníci odstraňovat plísně ze dřevěné podlahy v refektáři. Její výplň, minerální vata, totiž nasákla vodou, která tam zůstávala ještě dva měsíce, tak ji odstraňovali až potom. Nešla ještě elektřina, ta nám ostatně vypadává ještě teď. Ono to vypadá, že už to je, ale pořád se něco kazí. Ale posouvá se to, díky Pánu Bohu, dopředu.“

Pouť ke cti Narození Panny Marie che P. Bogdan letos pojmout jako „děkovnou mši svatou za všechny dobrodince, kteří přijeli, kteří nám pomáhali a pomáhají, třeba i finančně“, říká a dodává: „A jako poděkování Pánu Bohu za to, že to řídil, a všem těm lidem, kteří Jeho volání slyšeli a zapojili se do toho. Jsme jim všem moc vděčni, bez nich by to nešlo. Vůbec. Opravdu jsme všem, kteří nám pomáhali, moc vděčni a modlíme se za ně.“ Poutní bohoslužbu bude sloužit P. Zdeněk Fučík, duchovní správce farností Moravská Nová Ves a Mikulčice, jehož výjimečnou pomoc, zvláště tu finanční, chce P. Bogdan takto zvýraznit.

Fotografie z loňských povodní zde.