Právo a mír. Před osmdesáti lety zemřel kardinál von Galen

Před 80 lety, 22. března 1946, zemřel münsterský biskup Clemens August von Galen. Za druhé světové války představoval jeden z nejvýraznějších hlasů odporu proti nacismu, po skončení konfliktů se zasazoval za dodržování základních právních norem ve zničeném Německu. Roku 2005 jej papež Benedikt XVI. beatifikoval.

Odvážné vystupování biskupa von Galena mu vyneslo čestnou přezdívku „Münsterský lev“. Neváhal kritizovat nelidské teze a barbarské jednání národního socialismu, jeho „posedlost kultem krve a rasy“, jednoznačně odsoudil nacistické plány „eliminovat neužitečné životy“. Svým statečným postojem si vysloužil ocenění židovské komunity a osobní nenávist Hitlera, který ho chtěl nechat „zaplatit do posledního halíře“.

Ozval se ovšem také proti kobercovému bombardování jako válečné taktice – s nelidským režimem nelze bojovat stejně tak nelidskými prostředky. V tom se shodoval s anglikánským biskupem Chichesteru, Georgem Bellem, s nímž se také po válce osobně setkal.

Biskup von Galen byl oceňován jako určité zosobnění „druhého Německa“, tedy Německa stavějícího se na odpor nacistické ideologii, Německa usilující o své místo mezi civilizovanými státy a národy světa. Časopis New York Times ho proto právem ocenil jako „nejvytrvalejšího oponenta nacionálně-socialistického režimu“.

Ani po válce von Galenův hlas neumlkl. S odvoláním na tytéž morální principy, jež hájil v dobách nacistického šílenství, odmítal v poválečném uspořádání Evropy uplatňování principu kolektivní viny. Britské okupační správě připomínal, že vítězné mocnosti mají vůči poraženým nejen práva, ale také povinnosti.

O Vánocích roku 1945 oznámil Vatikánský rozhlas, že papež Pius XII. jmenuje biskupa von Galena kardinálem. Na jaře příštího roku převzal von Galen v Římě odznaky své nové hodnosti; krátce po návratu do své diecéze zemřel. Slova jedné z jeho posledních homilií znějí velmi aktuálně i dnes: „Za nacismu jsem prohlašoval veřejně – a napsal jsem to osobně Hitlerovi v roce 1939, kdy se žádná moc nedokázala postavit jeho expanzivním choutkám: Spravedlnost je základem státu; nebude-li znovu nastolena spravedlnost, zahyne náš lid následkem vnitřního hnilobného rozkladu. A dnes musím říci: Nebude-li v mezinárodních vztazích respektováno právo, nenastane nikdy pokoj a svornost mezi národy.“